EMS in Czech Republic  Rettungsdienst in der Tschechischen republik

Z terénu  ///  Diskuzní fórum  /// Kdy a jak volat záchranku  ///  První pomoc /// Fotogalerie  ///  Odborná témata  ///  Zajímavosti  ///  Pro pacienty  ///  Legrácky  ///  Odkazy  ///  Stanoviště ZZS v ČR  ///  Dodavatelé  ///  Zákony a vyhlášky

UPOZORNĚNÍ: tyto stránky NEVYJADŘUJÍ stanoviska výboru společnosti UM a MK

Příručka první pomoci

Manuál dispečera

Guidelines 2010

První pomoc v kostce

MANUÁL DISPEČERA je opět k dispozici - již 5., aktualizované vydání.  Napište si o něj!

01.02.2012

• To, co bylo dřív v podstatě tabu, se dostává na povrch čím dál tím častěji - záchranky stojí PENÍZE (sakra, překvapení!), a to poměrně hodně. A čím víc po nich budeme chtít, tím víc peněz budou stát (sakra, překvapení II). Stačí si porovnat cifry na dveřích nejbližšího taxíku a úhradu výjezdu záchranky pojišťovnou a je jasné, že na žádné vyskakování to nikdy nebylo a čím dál tím těžší je už i samotné přežití. Také na Slovensku se "utahují ekonomické šrouby" a výsledkem je Otevřený dopis premiérce Radičové. Tak jsem zvědav, jak to dopadne.

23.01.2012

• O webkameře na ostravském heliportu jsem tu už psal, ale samozřejmě není jediná. Podobné kukátko - spolu se zajímavými informacemi o aktuálním provozu - mají třeba u Kryštofů 9 ve Vídní, online můžete sledovat i provoz na střešním heliportu univerzitní nemocnice v Lausanne.

16.01.2012

• Neverending story - problém "záchranka a opilci" opět vybublal na povrch i mediálně - nejprve se Policie ohradila proti tomu, aby byla jako první volána k "opilcům" na ulici, záchranka ale namítá, že by zásah policie měl proběhnout přinejmenším společně s ní, a ze všeho dohromady je na dálku cítit hlavně frustrace neřešeným a asi i neřešitelným problémem. Na jednu stranu tak nějak intuitivně snad každý tíhne k myšlence, že "opilec" si záchranku "nezaslouží", na druhé straně všichni dobře víme, jak rizikové je vypálit tenhle cejch a jak snadno se prošvihne něco mnohem závažnějšího. Ano, opilý člověk opravdu JE horký brambor, se kterým nikdo nechce nic mít - je jich hodně, chovají se agresivně atd., ale na druhou stranu, z hlediska medicíny jako takové jsou to prostě intoxikovaní pacienti, stejně jako ti, kteří slupli pár tablet sedativ navíc a řada dalších. U nich kupodivu nikoho nenapadne,  že by je měla někam vozit policejní patrola. Obávám se, že jde o problém, jehož řešení ve státě, kde je opilství doslova národním sportem a alkohol je státem nejen tolerovanou, ale de facto i velmi aktivně podporovanou drogou, není vůbec snadné, není-li rovnou nemožné...Takže řečeno s klasikem - můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, můžeme dokonce i žádat veřejnost, ať nás s opilci neobtěžuje, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat. Opilci byli, jsou a budou a čím dřív se s tím smíříme a naučíme se s tím žít, tím líp.

15.01.2012

• Česká resuscitační rada pořádá v první polovině března v Praze dva běhy ERC certifikovaného kurzu rozšířené neodkladné resuscitace (ALS). Zpráva je to o to lepší, že současně nabízí zájemcům o tuto poměrně drahou "legraci" i možnost získat stipendium, kryjící většinu nákladů.

14.01.2012

• Varnsdorf, největší město ve Šluknovském výběžku, zatím bezvýsledně usiluje o zřízení stanoviště záchranné služby. Místní nicméně nesložili ruce v klín - vybavili tamní městskou policii AEDčky a začali ji ve spolupráci s dispečinkem záchranky jako jedni z prvních u nás systematicky využívat jako "first respondera" tam, kde by mohlo jít o náhlou zástavu oběhu. Od dubna do konce roku 2011 bylo AEDčko použito 7x, byť zatím bez kýženého efektu v podobě úspěšné resuscitace. Díky sponzorovi z Německa se podařilo vyřešit i jinde palčivý problém s nákupem elektrod (díky němuž v řadě míst AED skončila ve skříních, protože lidský život má sice nevyčíslitelnou cenu, ale jen do té chvíle, než někdo musí těch pár stovek za elektrody zaplatit...).

11.01.2012

• Příručka první pomoci v civilizovaném světě je docela zajímavé dílko, které se autor rozhodl zpřístupnit online široké veřejnosti. Zajímavá je zejména spoustou technických drobností a postřehů týkajících se "pobytu v reálném světě". Tak užívejte - a to pokud možno ve zdraví :-).

10.01.2012

• Občas se mi stane, že nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Jedna z takových situací mě potkala při sledování tohohle pořadu - speciálně doporučuji 20. minutu a dále...

07.01.2012

• Ani první příspěvek v novém roce není nějak extra optimistický, ale tenhle blog stojí za zaznamenání. Je sice ze Slovenska, ale například problém škol, chrlících každý rok stovky bakalářů a nyní i magistrů záchranaření, začíná být palčivý i u nás. Vzniká generace "superzáchranářů", jejichž reálné pracovní zařazení skončí nezřídka a možná v lepším případě v kolonce "řidič záchranné služby", v horším potom někde úplně mimo obor. Celé to stojí ohromné peníze a reálně vůbec nikoho nezajímá, zda skutečně došlo k nějakému kvalitativnímu posunu. Doba vymknutá z kloubů šílí nejen na Slovensku...

31.12.2011

• Všem, kdo tráví dnešní noc ve službě, přeji pokud možno pohodu a málo výjezdů - i když vím, že je to marný, je to marný, je to marný :-) a příští rok zase nashledanou :-)

29.12.2011

• Metaanalýza 23 studií, zabývajících se rozpoznáním náhlé zástavy oběhu dispečerem záchranná služby, vychází v prosincové Resuscitation. Autoři doporučují věnovat zvýšenou pozornost výcviku dispečerů zejména s ohledem na rozpoznání patologického dýchání ("lapavých" dechů) a také věnovat pozornost zpracování protokolů, týkajících se generalizovaných křečí. Za sebe mohu dodat jen to, že jednak nejde o závěry překvapující, a druhak se zdaleka netýkají jen dispečerů záchranky - na stejné fenomény je nutné napřít i pozornost při výuce laiků. v praxi se totiž stále v masovém měřítku setkáváme s tím, že při výskytu gaspingu a/nebo křečí mají potíže s rozpoznáním nečekané zástavy "na ulici" nejen laici, ale tápe (obávám se) i většina zdravotníků a dalších "kvalifikovaných" zachránců. /// V tomtéž čísle vychází i další metaanalýza, zabývající se tentokrát přínosem telefonické asistence během resuscitace (TANR). Analýza tentokrát zahrnula jen 5 studií, všechny bohužel poněkud staršího data (z let 1976 (!!!) - 2003). Ani zde tedy není překvapující výsledek - TANR zvyšuje podíl resuscitovaných, ale nebyl prokázaný vliv na osud pacientů. Připomeňme si ale, že jde o data z dnešního pohledu z "hluboké historie" - bez podstatného vylepšení řetězce přežití v podobě akutních koronárních intervencí a v nejlepším případě z éry resuscitace 15:2, ale většinově 5:2. Asi holt budeme muset něco napsat :-).

  Zdroje: Villancourt Ch. et al. In out-of-hospital cardiac arrest patients, does the description of any specific symptoms to the emergency medical dispatcher improve the accuracy of the diagnosis of cardiac arrest: A systematic review of the literature. Resuscitation 82 (December 2011) 1483– 1489 /// Böhm K et al. In patients with out-of-hospital cardiac arrest, does the provision of dispatch cardiopulmonary resuscitation instructions as opposed to no instructions improve outcome: A systematic review of the literature. Resuscitation 82 (December 2011) 1490– 1495.

26.12.2011

• Není to úplně vánoční téma, ale příští rok může být pro záchranky v řadě případů - eufemisticky řečeno - "zajímavý". Na jedné straně od dubna platí nový Zákon o záchranné službě (Teď, když máme, co jsme chtěééééli...), ukládající záchrankám řadu nových povinností, a na straně druhé prakticky ze všech krajů přicházejí zprávy o omezení provozních příspěvků, na kterých jsou záchranky životně závislé (pojišťovna totiž platí jen tehdy, pokud se "kola točí", a to ještě blbě). Na úhradách pojišťoven se nic moc nemění (teoreticky by měla vzrůst hodnota bodu o závratná 3%, zůstává zcela absurdní systém platby za kilometr a dobu strávenou s pacientem, takže i nadále jsou záchranky přímo motivované s pacientem trávit co nejvíc času a vozit ho co nejdál), "drobnosti" typu zvýšení DPH platí samozřejmě i pro záchranky a ceny paliv, kyslíku a dalších propriet zůstávají na rekordní (a to světově) výši. Důsledky takového stavu nejsou překvapující a první vlaštovku v podobě reálého krachu záchranky už máme za sebou. Jsem dalek hodnotit detaily situace ve Varech, ale pokud by se byť jen začaly zpožďovat platby od pojišťoven, není vůbec vyloučené, že další podobné případy mohou v příštím roce následovat. Na kritickou finanční situaci záchranek upozornil ostatně i prezident Asociace záchranných služeb ve svém listopadovém dopisu ministrovi zdravotnictví. Obávám se, že teprve začneme zjišťovat, že záchranka není jen furiantské trumfování se o kratších a ještě kratších dojezdových časech, případně o tom, komu stojí na dvorku krásný nablýskaný záchranný vrtulníček, ale i o tom, že celá tahle legrace něco stojí. A jen pro zajímavost - i ve veřejně dostupných zdrojích jde dohledat, že zatímco například rozpočet pražské záchranky byl v roce 2007 necelých 400 mil CZK, ve srovnatelné Vídni to bylo 55 mil EURO, tj. více, než 3x tolik. Ano, Vídeň je o trochu větší a záchranka poskytuje i další služby (např. vč. "LSPP") , ale i tak je to rozdíl příliš velký, než aby se dal obhájit jen tím. Nechci být špatným prorokem, ale příští rok může být pro řadu z nás tak trochu rokem "boje o přežití" a pokud budem na konci roku schopni poskytovat stejně kvalitní službu, jako na jeho začátku, zákon-nezákon to osobně budu považovat za velký úspěch.

20.12.2011

• Další krůček do nebíčka nebo do peklíčka - Zákon o záchranné službě vyšel ve Sbírce zákonů ČR, čímž je jednak jasné, že bude platit od 1.4.2012 (žeby přece jen apríl?!), a druhak už má svoje číslo - 374/2011 Sb.

08.12.2011

• Díky "dobře informovaným zdrojům" se můžete podívat na (aspoň tedy doufejme) finální verzi Zákona o záchranné službě. První můj dojem je, že škod se moc nenapáchalo, až na jednu "maličkost" - nešťastný paragraf 6 odst. (2), který v podstatě říká, že (pokud nemá pacient vyloženě smrt na jazyku nebo rodička hlavičku mezi nohama), nemusí nemocnice od záchranky převzít pacienta, pokud s převzetím sama nesouhlasila. Taková tak trochu Hlava XXII naruby... Stejnou logiku by šlo aplikovat do mnoha jiných oblastí života - třeba "Dovolenou rychlost musí dodržovat jen ten, kdo s tím souhlasí"... Jůů to by byl svět... Zákonodárné sbory svedly tuhou bitvu o pět minut dojezdových časů, ale potenciální hodinová bloudění sanit od nemocnic k nemocnici nechaly bez povšimnutí... Tak uvidíme, třeba to budou právníci vidět nějak jinak...

26.11.2011

• A ještě jedno avizo na příští rok - Rallye Rejvíz mění po patnácti letech nejen podobu webu, ale i zaběhnutý termín. Nově se tedy na Dlouhých Stráních sejdeme o týden později než obvykle, tj. první víkend v červnu. Žeby tentokrát konečně nesněžilo? No, zas tak moc bych na to nesázel...

23.11.2011

• Příští rok v říjnu se u našich jižních sousedů ve Vídni uskuteční pravidelný kongres Evropské rady pro resuscitaci. Je to doslova za humny, takže šanci podívat se, jak "to" funguje pěkně z první ruky, má asi opravadu každý. Tak nashledanou za rok ve Vídni :-).

22.11.2011

• Teď je takové zákonodárné období, tak ještě jedna perlička z tohoto soudku: v platném Zákoně o provozu na pozemních komunikacích se nachází jedna málo známá perlička - zákonodárci se při jeho letošní novele v §42 (Vozidla s právěm přednostní jízdy) "sekli" o jednen odstavec, a tak se nyní řidič vozidla s právem přednostní jízdy (tj. třeba sanitky) nemusí podrobit na výzvu "orgánů" zkoušce na alkohol ani na omamné látky (§5 odst. (1), písmeno f) a g), ale zato nesmí ohrozit ani omezit chodce na přechodu (§5 odst. (2), písmeno f) a g). Takže až uvidíte sanitku zastavovat před přechodem, nedivte se. Ono je v podstatě takové kouzlo nechtěného - důsledně vzato je to vlastně to rozumné nedopatření (je to v podstatě krásná představa - houkající a blikající sanitka stojí před přechodem a její řidič kyne chodcům, ať v klídku přejdou), ale tak úplně nezapadá do hysterie kolem dojezdových časů a asi to nebyl tak úplně úmysl. No, jsem zvědav, kdo to jako první "slízne" :-(

• Do naší fotogalerie přibylo zase pár zajímavých fotek, tentokrát hlavně ze zámoří, a mezi nimi i jedna obzvláštní raritka v podobě sanitky pro želvy :-). Děkujeme A.T.!

07.11.2011

• Poslanecká sněmovna včera v noci přehlasovala návrhy Senátu a schválila návrh Zákona o záchranné službě "v původním znění s titulky", tj. bez senátních pozměňovacích návrhů. Zákon nicméně i tak přináší záchrankám spoustu povinností a v řadě míst podle mého až zbytečně detailní popis toho, jak mají fungovat, co všechno si mají pořídit a jak důkladně mají všechno dělat, výměnou v podstatě jen za "dobrý pocit" z toho, že mají svůj vlastní zákon. Tak uvidíme, nakolik je toto vítězství skutečné, a nakolik tak trochu Pyrrhovo...

31.10.2011

• Smutné čtení ze Slovenska na téma dopravní nehody snitky a jejích důsledků najdete TADY. Vezměme si z toho ponaučení a dávejme velký pozor... pár vteřin nikoho nezabije, zato rozjetá sanita raz dva... A fakt to nestojí zato... A hlavně se nenechávejme zblbnout politiky a jejich bojem za nejlepší dojezdové časy na světě...

21.10.2011

• V Pejřimově je v plném proudu tamní "dvoudenní podvečer". Duchovnímu otci T.V.se opět podařilo dostat na místo špičkové přednášející (tedy většinou :-)) a připravit program, který mu mohou závidět daleko pompéznější akce. Atraktivní témata, nové prostory a řada doprovodných aktivit zase posunuly celou akcičku někam dál. Navíc pro nás, co musím sedět doma, případně v práci, je jako obvykle k dispozici webový online přenos. Pro ty, co nestihli ani přenos, bude doufám k dostupný archiv podobně, jak je tomu u starších ročníků akce - a už teď můžu potvrdit, že páteční program rozhodně stojí za shlédnutí od začátku až do konce! Prostě paráda a velká gratulace Tomášovi k podařenému dítku!

20.10.2011

• Diskuze o provozovatelích letecké záchranky tu už "dlouho" nebyla - zatímco v červnu někteří poslanci poměrně ostře napadli soukromé provozovatele, nyní odborná komise MV dospěla naopak k závěru, že Policie by leteckou záchranku rozhodně provozovat neměla a celá Letecká služba Policie by se měla výrazně zredukovat. Hm, tak jsem zvědav, kdo s koho... Zajímavé je, že podle dostupných informací komise odhaduje úsporu ze zrušení poloviny letky (6-7 vrtulníků + příslušný personál + letové hodiny) na 50 milionů korun, s tím, že stanoviště LZS v Praze by mělo provozovat ministerstvo zdravotnictví. To samé ministerstvo zdravotnictví ovšem platí ročně v průměru více, než 60 milionů Kč za KAŽDÉ z osmi jím financovaných stanovišť nestátních provozovatelů LZS. Kurňa děcka, tady něco nehraje. PS: text byl editován 20.10. večer tak, aby nevznikal dojem, že rozhodnutí komise MV bylo jakkoliv ovlivněno aktivitou jiných subjektů.

13.10.2011

• Velmi hezké výukové video o resuscitaci je ke shlédnutí na stránkách Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.

12.10.2011

• Senátem dnes v pozměněné formě prošel návrh Zákona o záchranné službě, doplněný zejména o výsluhy záchranářům a požadavkem na porytí území do 15 minut jízdy. To jsem zvědav, jak si s tím poradí Sněmovna - jestli dá přednost původnímu návrhu, nebo novému, který je pro lid bezpochyby populárnější, ale taky hoooodně drahý. To bude ale dilema :-)

10.10.2011

• Koncem září proběhl v Horním Smokovci další ročník soutěže Záchrana. Účastníky i ty, kteří na místě být nemohli, snad potěší aspoň jedna z fotogalerií, případně videozpravodajství na webu Slovenské televize. Výsledky jsou k dispozici ke stažení ZDE.

01.10.2011

• Pár kontroverzních informací o  hypotermii: přestože je u resuscitovaných pacientů poměrně masivně využívána, jasné znalosti o tom, koho, jak a kdy chladit a jestli je to vůbec k něčem dobré zatím chybí (viz též aktualita z 18.5.2011). V poslední době se objevily další tři práce s rozporuplnými výsledky – zatímco autoři Testori a spol. z Vídeňské univerzity jako první a zatím jediní zjistili významně pozitivní přínos u pacientů po NZO s nedefibrilovatelným vstupním rytmem, kolegové Pfeifer a spol. z Jeny u svých pacientů (bez rozdílu vstupního rytmu) žádné významné rozdíly nenašli. Obdobně dopadla i studie z našich luhů a hájů, publikovaná v nejnovějším čísle časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína – autoři Fiala a spol. z olomoucké Fakultní nemocnice porovnávali výsledky pacientů po NZO léčených krom jiného i hypotermií (NZO v nemocnici i v PNP) s historickými kontrolami bez hypotermie a rovněž neprokázali žádný pozitivní přínos chlazení (přesněji řečeno, studie obsahovala příliš málo pacientů, takže výsledky nejsou statisticky významné, ale „opticky“ hodnoceno byly výsledky chlazených pacientů dokonce horší, než nechlazených). Tak jsme opravdu zvědav, jak to s tím chlazením dopadne a ukazuje se, že asi nejde jen o chlazení jako takové, ale významnou a možná rozhodující roli má správné načasování a provedení chlazení.

  Zdroje: Testori Ch. et al. Mild terapeutic hypothermia is associated with favourable outcome in patients after cardiac arrest with non-shockable rhytms. Resuscitation (2011), doi: 10.10156/j.resuscitation.2011.05.022 ///  Preifer R et al. Survival does not improve when therapeutic hypothermia is added to post-cardiac arrest care. Resuscitation 82(2011); 1168-1173 /// Fiala H. a spol. Má mírná terapeutická hypotermie stejný vliv na výsledný neurologický stav nemocných po resuscitaci v nemocnici a mimo nemocnici pro defibrilovatelný a nedefibrilovatelný rytmus? Anest. intenziv. med. 22,2011, č.4, s. 216-226

30.09.2011

• Další nadějnou, ale stále nejasnou cestou jak vylepšit resuscitaci jsou mechanické masážní přístroje. Tu a tam je publikovaná kasuistika či malá dílčí studie, ale na „generální“ důkaz toho, že „to“ funguje – pořádnou randomizovanou studii - zatím čekáme marně. Další zklamání bohužel přinesla i publikace pilotních výsledků jedné z nich – a to přímo z lukasího doupěte, univerzity v Uppsale. Autor Smekal (jehož tímto zdravím) a spol. nezjistili žádný rozdíl v měsíčním přežití mezi pacienty resuscitovanými „ručně“ a „lucasem“. Data z vyhodnocení budou dále využita pro přípravu velké multicentrické studie. Bez zajímavosti není to, že výsledky v obou sledovaných skupinách jsou mírně nad dlouhodobým průměrem, takže lze možná trochu spekulovat o uplatnění john-henryho efekt, ale uvidíme, jak dopadne „velká“ studie.

  Zdroj: Smekal D et al. A pilot sudy of mechanical chest compressions with the LUCAS device in cardiopopulmonary resuscitation. Resuscitation 82(2011),702 -706

28.09.2011

• Něco málo o úrazech – v rámci prvotní triáže pacientů se závažným poraněním se za tradiční mezní systolický krevní tlak považuje 90 mmHg – co je pod, je špatně a je třeba intenzivně zasáhnout, co je nad, je lépe, ale taky né zas tak extra, protože více tlaku = více krvácení. Autoři Haslerová a spol. z univerzity v Manchesteru ovšem analyzovali osud téměř 50.000 pacientů z registru TARN (Trauma Audit Research network), kteří byli hospitalizování pro závažné tupé trauma, a na základě multivariantní logistické regrese došli k závěru, že by bylo podstatně vhodnější stanovit mezní systolický tlak na 110 mmHg. Pacienti s nižším tlakem mají výrazně vyšší mortalitu (<100 mmHg 2x, <90 mmHg 3x, <70 mmHg 5-6x), bez ohledu na věkovou kategorii. .

  Zdroj: Hastler RM et al. Systolic blood pressure below 110 mm Hg is associated with increased mortality in blunt major trauma patients: Multicentre cohort study. Resuscitation 82(2011) 1202-1207.o

26.09.2011

• Docela zajímavý historický pohled na incidenci zástavy oběhu s fibrilací nabízí práce finských autorů Väyrynena a spol. – autoři analyzovali dlouhodobé registry zástav oběhu a konstatují, že v druhé polovině devadesátých let minulého století došlo k mírnému poklesu počtu resuscitovaných (z cca 50 na 100.000 obyvatel na cca 38-40), ale zejména k dramatickému poklesu incidence pacientů nalezených s komorovou fibrilací (cca z 25/100.000 na cca 12/100.000). Tato čísla se ale od roku 2000 příliš již nemění. Autoři se zamýšlejí na možnými příčinami a za nejpravděpodobnější vysvětlení považují zavedení nových metod péče o nemocné s ICHS – zejména invazivní i neinvazivní kardiointervence ve spojení s moderní medikací zřejmě výrazně snižují riziko náhlého úmrtí na primární komplikace ICHS.

  Zdroj: Väyrynen T etal. Long-term changes in the incidence of out-of-hospital ventricular fibrillation. Resuscitation 82 (2011) 825-829

24.09.2011

• Domácí porody opět na tapetě – sotva vynesení rozsudku připomnělo jednu starší causu, vzápětí vyplula na povrch další a den po ní ještě jedna. Záchranka s tím zdánlivě nemá co do činění, nicméně jen zdánlivě – právě na záchranku se odvolávají „domácí porodní asistentky“ s tím, že ta přece „přijede a zachrání“, kdyby se něco stalo. Že tím často dostávají záchranáře do situací, jejichž řešení buď neexistuje, nebo pro jeho realizaci prostě nemají potřebné znalosti. Kdo si myslí opak, měl by se zamyslet nad tím, kde by se záchranáři naučili to, co "běžný" porodník získává mnohaletou praxí a stovkami odvedených porodů. V praxi totiž většina záchranářů a doktorů ze záchranek v reálu viděla v lepším případě několik úplně nekomplikovaných porodů, v horším ani to ne - a vlastně je to tak asi dobře. Lepší je "vědět, že nevím", než nějakým rychlokvašným tréninkem získat pocit, že umím, byť opak je pravdou. A těžiště a smysl práce záchranky je - ať chceme nebo ne - jinde, než ve vedení komplikovaných porodů...

20.09.2011

• Evropský parlament přijal v srpnu speciální usnesení, týkající se přístupu k telekomunikacím a zejména tísňové lince 112. Parlament požaduje provedení spíše obecně formulovaných technických zdokonalení ve smyslu jak zlepšení technických vlastností a rozšíření „pokrytí“ i a nová elektronická média, tak dostupnosti služeb linky 112 pro různě hendikepované nebo jinak specifické skupiny občanů. Kromě jiného také konstatuje, že přes dvacetileté úsilí zviditelnit linku 112 ji stále nepovažuje za evropskou tísňovou linku skoro 75% občanů EU, a to je potřeba změnit. Poněkud schizofrenní jsou doporučení č. 25 a 26 – „vyzývá členské státy, aby zajistily, že číslo 112 bude umístěno především na všech pohotovostních vozidlech včetně policie, vozidel záchranné služby, požárních vozidel a vozů dalších služeb;“ ale vzápětí „poznamenává však, že v členských státech existují tradiční čísla tísňového volání, a zdůrazňuje, že v případech, kdy je vůle tato čísla zachovat, je nezbytné, aby nebylo narušováno povědomí o tom, jaké číslo vytočit, nebo aby v tom nebyl vytvářen zmatek“. Abych se přiznal, tak teď v tom mám trochu zmatek :-). Dokument, byť je psaný tradičně nesrozumitelnou právně-úřední řečí, se vyplatí dočíst až do konce – tam se v bodě 36 se skrývá požadavek na ustavení nezávislých orgánů, vyhodnocujících fungování linky 112 z hlediska občana (to jsme zvědav, jak aktivně se zrovna k tomu postavíme) a bod 38 pro změnu obsahuje další zajímavost v podobě návrhu vzniku nové tísňové linky – takové jednotné evropské „linky důvěry“ s číslem 116. Evropský parlament totiž „vyzývá Komisi, aby vyhodnotila budoucí proveditelnost této služby, která by byla podobná lince 112 a sloužila by občanům ve stavu emocionální tísně, trpícím depresí či jinými poruchami duševního zdraví“. Takže na jedné straně sice podle názoru Evropy není občan schopen vymyslet, jestli potřebuje záchranku, policii nebo hasiče, ale na druhé straně hravě rozliší, jestli jeho zdravotní potíže jsou takové nějaké „normální“, a nebo spíš „duševní“. To mi hlava nebere, nemluvě o tom, kolik  zase poletí milionů EUR do stoupy za projekty projektů a studie studií…

14.09.2011

• A ještě jedna "zpráva z tisku", ať je máme pěkně archivované pro další pokolení: sotva byl s velkou pompou schválený Zákon o záchranné službě, už zjišťujeme, že nemáme peníze ani na ten rozsah záchranky, který děláme teď, a o desítkách nových stanovišť plošně pokrývajících území a dalších činnostech požadovaných Zákonem si můžeme nechat jenom zdát. Na počátku problémů stojí absurdně extenzivní systém, v němž je záchranka "na pojišťovnu" placená jen když vyjede, a pak se platba odvíjí od počtu ujetých kilometrů a doby strávené s pacientem, takže nejvíc vydělá ten, kdo vyjede ke zdravému pacientovi a veze ho pomalu a daleko. Těžko pochopitelné je i to, že přičemž výsledná cena je taková, že by za ni taxikář ani neotevřel dveře auta. Další zatížení vnáší v některých krajích do systému "politické zadání" na přítomnost doktora pokud možno v každém autě (aniž by někoho zajímalo, k čemu tam vlastně je a co to reálně stojí a přináší), stovky milionů stojí stát například provoz letecké záchranky, v jiných zemích financovaný převážně ze zdrojů mimo zdravotnictví.  Financování celého systému se tudíž začíná pomalu ale jistě hroutit. Asociace záchranek bije na poplach, ministerstvo je jako obvykle "mrtvý brouk" a pojišťovny jen krčí rameny. Záchranky budou muset omezit, co se dá (což už leckde probíhá, ale raději se o tom moc nemluví, aby se lid nepolekal a chlebodárci nerozhněvali) a všichni doufají, že to jako obvykle nějak dopadne. No tak se nechme překvapit...

10.09.2011

• Nějak se v poslední době začínají vybublávat problémy související s prací dispečinků (viz ZDE nebo ZDE) - pro spoustu lidí to může být docela drsné procitnutí, ale fakt je, že zatím není přiliš zvykem zabývat se systematicky kvalitou zpracování tísňových volání a větší či menší improvizace je pořád tak trochu hlavní metodikou práce. A nenechme se uklidnit tím, že zrovna v těchto případech v tom záchranka "nejde"...

09.09.2011

• Ve středu 7.září schválila dolní komora Parlamenu ČR vládní návrh Zákona o zdravotnické záchranné službě. Zákon nyní poputuje do Senátu a pak se uvidí...

19.08.2011

• Další z příkladů, který je důsledkem totálně schizofrenní situace ve zdravotnictví, co se práv a odpovědnosti pacientů týče, projednává soud v Brně. Na jednu stranu má pacient právo rozhodovat o svém osudu (což je určitě správně), na straně druhé se apriori předpoládá, že je zcela nesvéprávný a sebebanálnější zákrok je potřeba mu vysvětlit na způsob "nesušte kočku v mikrovlnce", na třetí straně je zdravotnické zařízení tak jako tak objektivně odpovědné za výsledek, který "napáchá" na pacientovi, bez ohledu na to, zda postupuje nebo nepostupuje lege artis. Když se do toho ještě vloží práva dítěte, které není "majetkem" rodičů (jak se ovšem řada z nich domnívá), vzniká pěkný guláš. A pak někde ve dvě ráno řešte za tři minuty situaci, nad kterou se pomazané hlavy pak dohadují několik let... Ach jo... Do podobného soudku patří návrh pokutovat nezodpovědné rodiče, které pouští nebohé děti do šlajsny na řece bez helmy nebo jedou vodu bez vestiček. Nejde o to, že by děti - tam, kde je to potřeba - měly mít vestu a helmu (a nejen děti). Ale oni tu absurditu bezděky vystihli i autoři návrhu - sice vůbec nevíme, kolik lidí a proč se utopí, ale TAKHLE to určitě bude lepší! MY to totiž víme! Mám pocit, že se v nás zase probouzí militantní "Velký brat", který ví nejlíp, co a jak (podobně je to konec konců s přilbami pro cyklisty). Co na tom, že drtivou většinu utopených dětí mají na svědomí zahradní bazénky (vstup na zahradu pouze v plovací vestě a helmě?) a další lidé se utopí prostě proto, že neumí plavat (protože je to nikdo nenaučil - koupaliště je zavřené, protože nevyhovovalo hygienické norně ČSN ISO XY a co kdyby se tam někomu udělaly pupínky) a navíc v opilecké pýše lezou, kam nemají. Jedinou legální (nebo spíš neregulovanou) zábavou mládeže tak pomalu ale jistě zůstává chlast a drogy - sláva sláva, třikrát sláva. Tak mě napadá malá modifikace jednoho slavného výroku - kdyby blbost nadnášela, žádné vesty bychom vlastně ani nepotřebovali.

13.08.2011

• Zas jsem se dneska pobavil při čtení pojistných podmínek jedné nejmenované pojišťovny - pokud to náhodou nevíte, tak zaměstnání na záchrance je zde zařazené do kategorie na život nepojistitelných osob - tedy tamtéž, co pyrotechnici, URNA, potápěči, kaskadéři či krotitelé. No, ostatně čemu se divit :-). Tenhle článek mi pro změnu připomněl jednu starší "causu" na téma síly defibrilačního výboje. Tak si tak říkám, jestli ono nakonec nešlo o něco úplně jiného...

31.07.2011

• Dalších pár nových článků přináší připomínku toho, jak obtížné a "na dlouhý loket" je získávání dat o resuscitacích. Přestože od roku 2010 platí nová resuscitační "guidelines" (GL), v podstatě teprve teď vycházejí první větší studie, hodnotící dopad implementace GL2005 (to jsou jen pro připomenutí ta, která změnila 5:2 resp. 15:2 na univerzálních 30:2). Autoři Bigham a spol., zastupující Resuscitation Outcomes Consortium, stejně jako Deasy a spol., vyhodnocující jeden z australských registrů přednemocničních zástav, dospěli k závěru, že GL 2005 z celkového pohledu nevedly ke statisticky významným změnám v přežívání resuscitací. Pozitivní vliv je sice patrný, ale statisticky významný je pouze v některých dílčích segmentech - např. u australských pacientů s komorovou fibrilací. Je ale nutno podotknout, že srovnání je metodicky velmi obtížné, protože se neodehrává ve "vzduchoprázdnu", ale v systému s neustále se měnícími vstupními podmínkami (mění se jak spektrum pacientů, tak metody jejich dalšího ošetření ve zdravotnickém zařízení, a koneckonců rozvíjí se i záchranné služby), takže je výsledkem poměrně složitých výpočtů a analýz, snažících se tyto vlivy eliminovat. Takže ono nakonec bůh ví, jak to vlastně je, a asi nezbývá, než doufat, že nová GL jsou prostě lepší - a basta fidli :-).

  Zdroje: Bigham BL et al. Cardiac arrest survival did not increase in the Resusciation Outcomes Consortium after implementation of the 2005 AHA CPR and ECC guidelines. Resuscitation 82 (2011):979-983 /// Deasy C. et al. Cardiac arrest outcomes before and after the 2005 resuscitation guidelines implementation: Evidence of improvement? Resuscitation 82 (2011):984-988.

27.07.2011

• Tenhle článek na iDNESu, přesněji řečeno jeho závěr, mě fakt dostal. Zatímco se na různých "Helicopter show" tucty záchranářů houpou pod vrtulníky a vytahují nebohé oběti z hořících automobilů jak na běžícím pásu, když dojde na "lámání chleba", neboli reálný zásah v nepřístupném terénu, najednou se pacient nese nejdřív pěšky, pak veze jedním autem, pak druhým, a pak, když se konečně dostane do terénu "normálního", se slavnostně přeloží do vrtulníku, který tam "mezi tím" přiletí. Ano, vím, že ti chlapi v terénu se nadřeli a dělali co mohli a taky vím, že takhle to prostě u nás v reálu chodí, ale toho komentáře o "jasném dokladu perfektní spolupráce složek v IZS" jsme mohli být ušetřeni. Nevím, jak dalece se celé historii dá věřit (ona média si taky dost ráda vymýšlí), ale i tak se "kouzlo nechtěného" tentokrát opravdu vyvedlo. Mlčeti zlato... EDIT 31.7.2011 - nějak mi na ten článek padlo oko ještě jednou a když už jsme u té profesionality - referovat do novin o přesné diagnóze postiženého také není tak úplně košer... nebo spíš vůbec... máme se ještě moc co učit.

22.07.2011

• Nahromadil se mi tu balík zajímavých článků a zajímavostí z Resuscitation - tak sem s první várkou... Japonští autoři publikují studii, zabývají se vztahem mezi pravděpodobností vzniku náhlé zástavy oběhu, okolní teplotou a aktivitou postiženého v době zástavy. Výsledek rozboru více než 10.000 kardiálních zástav oběhu je celkem zajímavý - nejrizikovější systematicky zaznamenanou činností je, když si v chladném počasí vlezete do horké vany. Takže jako vždycky nejvíc škodí ty nejpříjemnější věci :-O /// V tisku je připraven i článek přinášející dlouho očekávané výsledky první randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované studie na téma účinnost adrenalinu podaného při resuscitaci, proběhnuvší v Austrálii. Po všech "exclusions" zbylo ve studii něco přes 500 pacientů, rovnoměrně rozdělených do obou skupin. Žádné překvapení se ale nekoná - přestože pacienti, jimž byl podán adrenalin, mají významně lepší naději na obnovné oběhu na místě, z hlediska prognózy kvalitního přežití nejsou rozdíly statisticky významné (byť určitý trend k vyšším procentům lze ve skupině s adrenalinem vypozorovat). /// Když už jsme u toho adrenalinu - experimentální práce korejských autorů Kyunga a spol. se pro změnu zabývala dalším evergreenem - efektem vysoké dávky adrenalinu (0,2 mg/kg) na výsledek resuscitace.Autoři navodili elektrickým výbojem u vepříků komorovou fibrilaci, pak probíhala 6 nebo 13 minut manuální resuscitace a poté byl přidáván adrenalin a po dalších dvou minutách byl proveden pokus o defibrilaci. Ve skupině krátkých resuscitací byla zachráněna všechna čuňátka, u protrahované resuscitace vedla vysoká dávka adrenalinu k vyššímu počtu ROSC, ale z hlediska dlouhodobého přežití opět nebylo dosaženo statisticky významného rozdílu. Takže zase nic nového pod sluncem.
   
  Zdroje: Nishiyama Ch. et al. Association of out-of-hospital cardiac arrest with prior activity and ambient temterature. Resuscitation 82 (2011): 1008-1012 ///Jacobr IG et al. Effect of adrenaline on survival of out-of-hospital cardiac arrest: A rnadomised double-blind placebo-controlled trial. Resuscitation (2011), doi:10,1016/j.resuscitation.2011.06.029 (článek v tisku) /// Kyung WJ et al. Variable efects of high-dose adrenaline relative to standard-dose adrenaline on resuscitation outcomes according to cardiac arrest duration. Resuscitation 82 (2011):932-936

16.07.2011

• Ještě jedno kontroverzní téma - se záchrankou sice přímo nesouvisí, ale taky snad není - z řady důvodů - úplně mimo mísu... Koutkem oka jsme v televizi zahlédl reportáž na téma cyklistické přilby - jak moc je podstatné je nosit a jak ve velkém zachraňují životy. Téma jistě bohulibé, ale přesto mě zarazilo, když mluvčí BESIPu z obrazovky přesvědčivě sdělovala, o kolik procent omezí přilba následky úrazů a kolika úmrtím zabrání - ta čísla byla prostě ohromující. Mělo by jít o nějakých 60-80% snížení počtu úrazů hlavy a 20x menší riziko úmrtí... Ještě víc jsem pak znejistěl, když dotyčná dáma demonstrovala význam přileb na tom, že zatímco s přilbou na hlavě u nás loni (?) zahynuli jen dva cyklisté, bez přilby cca 15 (přesná čísla už si nepamatuji a v archivu ČT24 hledám tu reportáž marně), tudíž je ježdění bez ní něco jako sebevražda. Jenže... když se na přínos přileb podíváme zblízka, zjistíme, že ono to všechno není tak jednoduché, jak bychom očekávali a koneckonců jak bychom byli i rádi, aby bylo... viz Vrtěti psem aneb na kolo jen v přilbě a nikdy jinak? 

13.07.2011

• Naše slavná sněmovna začala projednávat návrh Zákona o záchranné službě - a už je tu přesně to, co jsme čekal, totiž vášnivé a "fundované" diskuze o "dojezdové době". Jakoby záchranka a vlastně celé zdravotnictví stálo a padalo na tom, jaký bude pseudolilmit dojezdu sanitky. Když pomineme to, že návrh zákona nedefinuje žádnou "povinnou" dojezdovou dobu, ale princip tvorby sítě stanovišť záchranné služby de facto v nejodlehlejších místech, zajímavé na celé diskuzi ve sněmovně je to, jak zákonodárcům uniká podstata celé věci. Vášnivě se handrkují o veličinu, která z obecného pohledu nemá na výsledek zachraňování vůbec žádný vliv, a když už, tak spíš negativní. Kouzlo záchranky totiž není v tom být U KAŽDÉHO za 10, 15 nebo 20 minut, ale v tom být tam, kde je to opravdu potřeba, daleko rychleji, a u těch ostatních (kterých je zdrcující většina) být "až potom". A jestli je to za 15, 20 nebo 50 minut je úplně jedno. Jakékoliv striktní omezení má paradoxně přesně kontraproduktivní výsledek - všichni sice (teoreticky) dostanou "stejně", ale jedny (ty míň nemocné, kterých je většina) to nijak zvlášť nevytrhne, zatímco ty druhé (kriticky nemocné) to zabije. Převedeno do praxe: pokud budu mít jednu sanitku a dva pacienty - jednoho se zástavou oběhu, který teď zkolaboval, a druhého se zlomenou rukou, který čeká už 15 minut - prostě mi nezbude, než tu poslední sanitku poslat ke "zlomené ruce" (abych stihl zákonný limit) a k zástavě poslat až nějakou další, která se snad za nějakých deset minut někde uvolní a stihne být do dvaceti minut i u té zástavy. Pacient se zástavou sice umře, ale všichni budou šťastní, protože splnili požadavek zákona... Pozoruhodné je, že zatím nikoho nenapadlo vymýšlet stejné pravidlo třeba pro praktické lékaře - něco ve smyslu "každý musí být vyšetřený do deseti minut". Princip je úplně stejný jako požadavek na povinný dojezd záchranky - jen v takovém podání je absurdita podobných pravidel zjevnější. No, zákon nakonec s úspěchem postoupil do dalšího čtení, což v praxi znamená, že se na něj ted vrhnou připomínkovači a vylepšovači z řad poslanců. My se můžem jen těšit na výsledky jejich bohulibých snah a tiše doufat, že výsledek bude aspoň nějak stravitený.

12.07.2011

• Konečně jsem se dostal k tomu zpracovat nashromážděné příspěvky do fotogalerie - snad jsem na nikoho nezapomněl :-) a tímto kolektivně děkuji všem přispěvatelům.

02.07.2011

• V rámci harmonizace pravidel EU v oblasti liberalizace telekomunikačního trhu leží údajně na stole vysokého komisaře pro tísňové skužby i návrh na uvolnění známých čísel řady 15x pro komerční použití. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě možnost, že si jednotlivé záchranky mohou - pochopitelně na smluvní bázi - pronajmout jiné snadno zapamatovatelné číslo. Ve Velké Británii se už podobný systém osvědčuje a edukační kampaň pro veřejnost běží na plné obrátky, jak dokládá i tato reportáž renomované zpravodajské agentury.

24.06.2011

• Asi před rokem jsem pro Zdravotnické noviny sepsal takové krátké povídání o dispečinku záchranky - a ono je to už dostupné i online. Takže kdo to "úplnou náhodou" ještě nečetl, může to dohnat ZDE :-)

23.06.2011

• Nizozemský SMS-alert je systém, jehož princip spočívá v předání SMS zprávy o probíhající resuscitaci registrovaným dobrovolníkům v okruhu cca 1000 metrů od místa předpokládané zástavy oběhu, přičemž účastnící systémi dostávají (a nebo si mohou na mobilu vyvolat) i mapu s polohou nejbližšího AED. Autoři Scholten a spol. nyní publikují prvmí výsledky - za tři měsíce na přelomu zimy a jara 2010 byl systém aktivován v 52 případech NZO, přičemž bylo odesláno cekem 3227 SMSek 2287 zúčastněným dobrovolníkům. V 579 případech adresáti SMS skutečně reagovali,a 75 z nich se dostavilo až na místo události. V 21 pacientů byli dobrovolníci na místě dříve, než záchranka, a 18 z nic bylo laicky defibrilováno. Optimista by zajásal nad slibným začátkem a krásnou ukázkou komunitní pospolitosti, skeptik žasne, jak to mají v Nizozemí třeba s ochranou osobních údajů a "lékařského tajemství", když každou zástavu "vytroubí" do světa řádově desítkám v podstatě naprosto anonymních (byť kýmsi kdesi registrovaných) lidí. Tak uvidíme, nakolik se systém ujme.
  
  Zdroj: Scholten AC et al. Early cardiopulmonary resuscitation and use of Automated External Defibrillators by laypersons in out-of-hospital cardiac arrest using an SMS alert service.doi:10.1016/j.resuscitation.2011.05.008

22.06.2011

• Dvacet let provozu slaví letos několik stanovišť letecké záchranky - mezi nimi a právě v těchto dnech i to asi nejkontroverznější, armádní Kryštof 7, sídlem v Plzni-Líních. Nicméně ať tak nebo tak, výročí je to pěkně kulaté, tak gratuluji :-).

12.06.2011

• Kdo někdy něco hledal ve světové odborné literatuře, pravděpodobně rychle zjistil, že internet je sice plný všeho možného "zadarmo", ale přístupy k solidním vědeckým zdrojům (časopisům apod.) jsou v podstatě vždy placené - a vůbec ne jen symbolicky (zaslání jednoho článku z některého z významných časopisů stojí zpravidla řádově několik desítek dolarů). A není asi třeba dodávat, že přístupy k těmto zdrojům jsou v česku velmi omzené, a často je nemají ani nejváženější odborné knihovny, o "obyčejných" záchrankách nemluvě. Čas od času se nicméně plný text článku či jiný seriózní zdroj na netu objeví - ale jeho hledání připomíná hledání jehly v kupce sena. No a proč o tom sem píšu - trochu pomoci by s tím mohl nový web freefullpdf.com, který nabízí zkontrolované, tříděné odkazy na volné vědecké zdroje na netu. Vyzkoušejte a uvidíte.

04.06.2011

• Ještě jednou k Rallye Rejvíz 2011 - trocha povídání a moc hezká fotogalerie ZDE a ZDE.

29.05.2011

• XV. ročník Rallye Rejvíz je za námi. Není ani tak podstatné, kdo zvítězil - sláva a obdiv patří všem účastníkům i organizátorům, protože letošní Rejvíz patřil opět mezi po všech stránkách náročné akce. Svůj podíl sehrálo i počasí - bylo až neuvěřitelné, jak po třech týdnech každodenního nádherného slunce začalo v pátek ráno s výjezdem první posádky na trať lejt a poctivě lilo a lilo až do závěrečného ceremoniálu, aby v neděli ráno již všechny opět přivítala dokonale modrá obloha... No tak snad příště, no... Pár hala-bala setříděných momentek najdete třeba ZDE.

25.05.2011

• S raritní zkušeností se setkali autoři Chang a spol. z urgentního příjmu univerzitní nemocnice v Hualienu (Taiwan), když sem byli přivezen 62letý muž, který v sebevražedném úmyslu vypil celé balení kyanoakrylátového lepidla. Muž byl přivezen v bezvědomí, cyanotický, lapavě se pokušející o nádech. Během přípravy na cricothyreotomii se ovšem podařilo pomocí magillových kleští vyjmout z úst zatvrdlé lepidlo, které vytvořilo neuvěřitelně dokonalý negativní odlitek celého laryngu včetně hlasových vazů. Zbytky odlitku byly vytaženy z trachey pomocí přímé bronchoskopie a pacient byl za týden propuštěn do domácího ošetření. Kazuistika včetně obrazové dokumentace je publikovaná v aktuální Resuscitation.
  
  Zdroj: Chang YH a spol. Cyanoacrylate glue ingestion with formation of a laryngeal cast. Resuscitation 82 (2011): 507.

18.05.2011

• V případě, že během resuscitace nelze snadno zavést nitrožilní kanylu, považuje se za metodu volby intraoseální přístup. Zatímco z hlediska podávání léků se má za to, že jsou obě metody rovnocenné, zdá se, že pro navození mírné hypotermie podáváním chladných roztoků to až tak úplně neplatí. Autoři Larabee a spol. na prasečím modelu zjistili, že ochlazování infuzí chladného roztoku je při použití intraoseálního vstupu významně pomalejší, než při „klasickém“ iv. podání. A o hypotermii ještě jednou – autoři Walters, Morley a Nolan publikují v aktuální Resuscitation kritickou analýzu dostupných studií týkajících se chlazení pacientů po dosažení ROSC. Konstatují, že dosavadní výsledky tuto metodu sice v zásadě podporují, ale síla důkazů je nižší, než se očekávalo. Výsledky se opírají zejména o pacienty s defibrilovatelným rytmem a kvalitu výsledků dále snižuje především nedostatek randomizovaných studií. Těch bylo publikováno celkem sedm, ovšem šest z nich analyzuje stejná data.
  
  Zdroje: Larabee TM et al. Intraosseous infusion of ice cold saline is less efficacious than intravenous infusion for induction of mild therapeutic hypothermia in a swine model of cardiac arrest. Resuscitation 82 (2011): 603 – 606 /// Walters JH et al. The role of hypothermia in post-cardiac arrest patients with return of spontaneous circulation: A systematic review. Resuscitation 82 (2011): 508 – 516.

16.05.2011

• Popravdě řečeno, přes četné pomůcky i léky nakonec všechny studie týkající se resuscitace skončí u toho, že jediný univerzálně nezpochybnitelný výkon u neodkladné resuscitace je nepřímá srdeční masáž. Všechno ostatní má svoje pro i proti, které se někdy tak kříží, že výsledek je nakonec spíš horší, než lepší. Autoři Bakalos a spol. publikují v Resuscitation (zatím jde o článek v tisku) poměrně obsáhlou metaanalýzu 18 studií vybraných studií, zahrnujících téměř 17.000 pacientů léčených pro přednemocniční zástavu oběhu. Autoři se zaměřili na význam výkonů rozšířené resuscitace jak pro pacienty se zástavou z důvodu náhlého onemocnění, tak po traumatu. Závěry analýz jsou jako vždy ne zcela jednoznačné, ale zejména u první skupiny (onemocnění) je velmi pravděpodobné, že provádění rozšířené resuscitace je spojeno s lepší prognózou. Naopak u pacientů se zástavou oběhu z úrazových příčin nebyl žádný rozdíl prokázán, ovšem dat na toto téma je obecně málo.
  
  Zdroje: Bakalos G et al. Advenced life support versus basic life support in the pre-hospital setting: A meta-analysis. Resuscitation (2011), doi: 10.1016/j.resuscitation.2011.04.006

• Resuscitace těhotné je jednou z psychicky nejnáročnějších situcí, s nimiž se může posádka záchranky ve své praxi setkat. Dostupná data o této problematice se pokusili shromáždit autoři Jeejeebhoyová a spol. v souhrnném článku v Resuscitation. Je známo, že naprosto klíčovým výkonem je v tomto případě snaha uvolnit dolní dutou žílu, přičemž většinou se doporučuje potočení těhotné na levý bok. Problém je ovšem v tom, že v této poloze prakticky nejde provádět účinnou resuscitaci. Autoři proto na základě literárních údajů doporučují spíše druhou variantu – ponechat nemocnou na zádech a dělohu manuálně odtlačovat k levé straně. Dalším kontroverzním tématem je provedení akutního císařského řezu PM – z hlediska prognózy plodu by mělo být tomuto dramatickému výkonu přistoupeno již po 4-5 minutách trvající zástavy, ale odvahu k tomu sebere málokdo, takže u naprosté většiny dokumentovaných zástav je čas podstatně delší. Pokud ale jde např. o s životem na první pohled neslučitelný úraz, je akutní sekce PM postupem první volby…
  
  Jeejeebhoy F. et al. Management of cardiac arrest in pregnancy: A systematic review. Resuscitation (2011), doi: 10.1016/j.resuscitation.2011.01.028

04.05.2011

• V současnosti je v tisku již 5. vydání Manuálu dispečera, v němž je jednou z významně přepracovaných kapitol ta o telefonicky asistované neodkladné resuscitaci. Protože jde o problematiku stěžejní, mohou si i majitelé starších vydání (a samozřejmě všichni další zájemci) stáhnout aktuální znění této kapitoly ZDE. PS: Případné zájemce o tištěný Manuál prosím o trpělivost - momentálně je vyprodaný a zmiňované nové vydání by mělo být k dispozici během 2-3 týdnů.

03.05.2011

• Hezký souhrnný článek (v angličtině ovšem) o současném pohledu na terminální dechy (gasping) v průběhu resuscitace najdete v The Yearbook of Intensive Care and Emergency Medicine 2010. Jen pro zajímavost jeden z postřehů - zaklánění hlavy není za začátku resuscitace prioritou, ani když se postižený snaží nadechnout - chvilku to vydrží i bez nádechu a větší podtlak v hrudníku má zásadní vilv na zvýšení žilního návratu a tudíž na lepší účinnost resuscitace. 
  
  Zdroje: Roppolo LP et al. The role of Gasping in Resuscitation. In: The Yearbook of Intensive Care and Emergency Medicne. Online na www.google.com/books, cit. 2.5.2011.

• Trochu netypický pohled na areál fakultní nemocnice Motol i s novým - elektricky vyhřívaným - heliportem pro LZS na střeše rekonstruovaného monobloku si můžete užít ZDE.

20.04.2011

• Patříte-li mezi nadšené zájemce o leteckou záchranu, třeba vás potěší nová webkamera, snímající heliport ostravské LZS. Maličkost, ale milá.

11.04.2011

• Při diskuzích o problematice rozpoznání zástavy oběhu v rámci TANR (ale nejen při ní) se často setkávám s určitými obavami, zda by nesprávně zahájená resuscitace nemohla postiženému ublížit. Vše je ještě podpořeno publikací některých dramatických sekčních nálezů osob, prodělavších neodkladnou resuscitaci. Na druhou stranu dostupné údaje svědčí pro to, že reálná, protrahovaná resuscitace sice může zejména u starších osob skutečně vést k mechanickému poškození různých anatomických struktur (žebra, plíce, játra atd.), nesprávně indikovaná resuscitace však zpravidla žádné velké škody nezpůsobuje. Je to pravděpodobně dáno tím, že takové situace se typicky týkají osob relativně mladých (nejčastějším důvodem bývá intoxikace dogami) a navíc celá akce obvykle netrvá příliš dlouho - jen pár minut do příjezdu záchranné služby. Tuhle úvahu potvrzuje i práce publikovaná v březnovém čísle časopisu Prehospital Emergency Care. Autoři analyzovali 672 laických resuscitací z let 2003-2009, z nichž u 77 byla  pravděpodobně prováděna laická resuscitace, aniž šlo o zástavu oběhu. Vážnější komplikace, pravděpodobně spojená s prováděním resuscitace (rhabdomyolýza - mechanické poškození svalové tkáně), byla zaznamenána u jediného pacienta (1,4%). Autoři uzavírají, že benefity časného zahájení resuscitace (srdeční masáže) vysoce převažují na riziky, vyplývajícími z její nesprávné indikace . 
  
  Zdroje: Haley KB et al. The Frequency and Consequences of Cardiopulmonary Resuscitation Performed by Bystanders on Patients Who Are Not in Cardiac Arrest. Prehosp. Em Care 15(2); March 2011: 282-286.

08.04.2011

• Zajímavá nabídka pro dobrodružnější povahy - vznikající jednotka dobrovolných záchranářů při známé nadaci Člověk v tísni hledá nové spolupracovníky.

31.03.2011

• Jak vytáhnout z kapes záchranek milióny za nic? No třeba takhle. Jen na okraj se přitom sluší připomenout, že v poslední době přibývá důkazů, že kyslík zdaleka není tak neškodný, jak se dřív myslelo... že by čas na změnu záchrankových stereotypů? Není to úplně záchrankové téma, ale občas se s dotazy na radiaci setkávají i naše dispečinky - tak přidávám jeden docela zajímavý obrázek s hezkou vizualizací expozice radiací z Fukušimy ve srovnání s jinými zdroji záření. Je to sice v angličtině, ale myslím, že to je k pochopení i tak.

30.03.2011

• Můžete si stáhnout ještě jednou inovované vydání První pomoci v kostce.

20.03.2011

• Od 1.3.2011 platí nová vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků (55/2011), přiznávající zdravotnickým záchranářům (§17) rozšířené kompetence (mimo jiné se "přez noc" stali specialisty pro práci na operačním středisku), a dále definující novou kategorii "zdravotnický záchranář se specializovanou způsobilostí pro urgentní medicínu" (§109). Teď ještě přijmout fakt, že kompetence na papíře ještě neznamená znát a umět, ale přináší důležitý prvek odpovděnost. Na to se někdy tak trochu zapomíná a jen doufám, že ta připomenutí, ke kterým dřív, nebo později dojde, nebudou příliš bolet. Za "vlajkovou lodí" nových kompetencí je často považovaná tracheální intubace, kterou nyní např. může záchranář-specialista v případě resuscitace provádět samostatně. Shodou okolností současně v nové Resuscitation vychází jedna z největších studií, zabývajících se přednemocniční intubací a dalšími způsoby zajištění dýchacích cest ve Spojených státech. Autoři Wang a spol. vyhodnotili údaje z databáze projektu NEMSIS u více, než 4,3 milionů výjezdů EMS v 16 amerických státech. Za tuto dobu bylo zaznamenáno něco přes 10.000 intubací (cca 2,5 promile, tj. jedna intubace na cca 400 výjezdů) a 2.246 zajištění dýchacích cest alternativními pomůckami. Celková úspěšnost intubace byla 77,0%. Na studii navazuje i Editorial dr. Thomase z Bristolu, upozorňující na to, že intubace není samospasitelná metoda, má svoje rizika a v řadě případů (krom jiného pradoxně právě u resuscitací) není její přínos zas tak úplně jasný. Přijatelné úspěšnosti intubace je navíc dosahováno až po praxi čítající kolem šedesáti intubací a pro její udržení je nutné intubovat často a pravidelně. Průměrné čtyři intubace ročně britských paramediků jsou z tohoto hlediska zoufale málo, přičemž ale "plošné" zajištění větší praxe např. ve spolupráci s nemocnicemi je finančně i logisticky velmi náročná až nemožná záležitost. Zkrátka a dobře, kompetence jsou jedna věc, ale pokud to všechno nemá být jen nezávazná hra a další Potěmkinova vesnice našeho zdravotnictví, čeká nás dlouhá, trnitá a hlavně nikdy nekončící cesta.
  
  Zdroje: Wang H et al. Out-of-hospital airway management in the United States. Resuscitation 82(2011): 378-385 /// Thomas M. et al. Prehospital intubation in cardiac arrest: The debate continues. Editorial. Resuscitation 82(2011) 367-368.

• Další zajímavůstka z téhož čísla Resuscitation se skrývá mezi dopisy redakci - G. Holmaas z norského Bergenu popisuje kazuistiku dvou žen, které se v osobním autě zřítily do ledové řeky a potopily se do hlubky 4 metry. K vyproštění došlo po 48 minutách za trvající asystolie a těžké hypotermie (nejnižší teplota během příhody 23,5 resp. 26,0 stupňů). Následoval transport vrtulníkem do kardiocentra a dále 107 resp. 160 minut dlouhá resuscitace a ohřev pomocí přístroje pro extrakorporální oběh. Zatímco starší žena (42 let) bohužel zemřela, její dcera (16let) však příhodu nakonec přežila a plně se zotavila.
  
  Zdroje: Holmaas G. Survival after 48 min submersion and 107 min cardiopulmonary resuscitation. Letter to Editor. Resuscitation 82(2011):494 - 495.

18.03.2011

• Zásluhou záchrankových fandů z Ústí nad Labem se ve fotogalerii ocitlo několik dnes už unikátních historických záběrů z "dřevní" doby LZS tamtéž. Děkujeme :-)

09.03.2011

• V médiích vypuklo další kolo "lékárničkové války" - vedené jistě jen těmi nejlepšími úmysly, jen mi maličko vadí, že z počátečních seriózních diskuzí skončili někteří obzvláště radikální aktivisté až u toho, že vlastně stará lékárnička byla lepší, než nová. Jenže přitom tak trochu vylévají vaničku i s dítětem - kritizovaná resuscitační maska možná není zrovna šťastná věc, ale na druhou stranu úvahy o její škodlivosti jsou zatím pouze v rovině spekulací typu "co by se mohlo stát, kdyby se stalo..." - ve skutečnosti nikdo seriózně nezjišťoval, jak často a za jakých přesně okolností by uživatelé masku vůbec použili a zda za oněch reálných okolností skutečně může maska napáchat nějakou škodu a zda ta škoda může být větší či menší ve srovnání s použitím alternativy - resuscitační roušky. Nová lékárnička přitom obsahuje spoustu jednoznačně pozitivních změn, od aspoň nějak definované kvality materiálu, přes protišokovou fólii (tady se kupodivu nikdo nepídí po tom, jak ji používat, i když to taky není až tak úplně triviální a přitom pravděpodobnost použití fólie je odhadem o tři řády vyšší, než u masky), až po onen rovněž sice někdy kritizovaný, ale v zásadě věcně správný letáček. Tak nevím, jestli bychom se takhle po večerech neměli raději věnovat něčemu užitečnějšímu nebo příjemnějšímu :-)

07.03.2011

• V poslední době vyšly dvě velké práce, porovnávající výsledky resuscitace samotnými kompresemi s "klasickou" resuscitací, kombinující komprese a dýchání. V loňském říjnovém Lancetu publikuje Hüpfl a spol. metaanalýzu studií sledujících rozdíly ve výsledcích těchto dvou přístupů. Autor uzavírá, že "Naše závěry podporují myšlenku, že dispečinky by se měly při instruktáži laiků soustředit na resuscitaci pouze pomocí kompresí hrudníku. To, zda má být resuscitace bez dýchání doporučená i pro samostatně prováděnou laickou resuscitaci, zůstává nejasné."  V lednové Resuscitation pak vychází japonská práce (Kitamura a spol.), hodnotící význam dýchání z plic do plic v závislosti na čase od zástavy (kdy jsou výsledky pro zástavu trvajicí do 15 minut srovnatelné). Přestože výsledky obou publikací jsou v podstatě "nerozhodné", radikální i konzervativnější křídlo resuscitačního společenství je využilo pro zdůraznění správnosti svého pohledu. Velký propagátor "top-less" resuscitace, prof. Gordon A. Ewy, napsal do téhož vydání Resuscitation editorial, ve kterém vyjadřuje názor, že obě práce podporují myšlenku resuscitace bez dýchání, protože ta není horší, než "klasická" resuscitace, lépe se učí a lidé jsou ochotnější ji provádět (a dýchat by měli jen ti, co jsou v tom trénovaní). Na to ovšem kontroval zástupce "evropského pohledu",  prof. Bernd Böttiger (předseda ERR), komentářem v únorovém Lancetu, v němž na základě týchž studií zdůrazňuje, že se prokázalo, že v Americe tolik propagovaná resuscitace bez dýchání není lepší,než ta "klasická", která se ale může hodit v případě tonoucích a nebo dětí, a tudíž by se měli laici rozhodně učit "klasickou" kombinaci kompresí a dýchání, s tím, že dýchat nemusí ti, co v tom trénovaní nejsou. Tak co, je ta láhev poloprázdná, nebo poloplná?
  
  Zdroje: Kitamura T. et al. Time-dependent effectiveness of chest compression-only and conventional cardiopulmonary resuscitation for out-of-hospital cardiac arrest of cardiac origin. Resuscitation 2011; 82:3-9. /// Hüpfl M et al. Chest-compression-only versus standard cardiopulmonary resuscitation: a meta-analysis. Lancet 2010;376:1552-57 /// Ewy GA Nationalwide study confirms that chest compression-only cardiopulmonary resuscitation is as effective as conventional resuscitation for witnessed out-of-hospital cardiac arrest. Resuscitation 82(2011): 1-2. /// Böttiger BW etal. Correspondence - Chest-compression-only versus standard CPR. Lancet 2011;377:716.
   

• Na webu společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof jsou k dispozici výsledky voleb do jejího výboru. Změny jsou sice minimální, ale jsou :-)

26.02.2011

• Velmi zajímavý projekt Národního registru registru AED se rozjíždí na těchto stránách. Zatím je v počátcích, ale mohlo by jít o základ něčeho docela zajímavého. Samozřejmě jedna věc je databázi z různých zdrojů vytvořit, ale druhá, a ta daleko složitější, je údaje ověřit, upřesnit, a dlouhodobě aktualizovat. Tak uvidíme - v každém případě držím palec, než se k tomu rozhoupá nějaká "oficiální struktura", to se asi ještě načekáme... A k tomuhle tématu ještě jedna maličká zajímavost - flashový simulátor obsluhy AED je k dispozici ZDE. Jde sice o prezentaci zaměřenou na jednu konkrétní značku, ale obsluha všech přístrojů je hodně podobná, takže se hodí i k všeobecnému použití. EDIT 8.4.2011 na přání autora stránek Národního registru AED sděluji, že je odkaz je zrušen a projekt pozastaven. Škoda.

13.02.2011

• Je pro vás Minipříručka první pomoci stále ještě přliš "hutné" čtení? Stáhněte si letáček První pomoc v kostce :-).

07.02.2011

• Jako jeden ze svých prvních větších počinů připravila Česká resuscitační rada stanovisko k české terminologii resuscitace – ZDE (formát PDF). Návrh vznikal po dlouhých diskuzích, ale je to asi to nejucelenější, co je v současnosti v češtině k dispozici.
  
  Aktuální přehled studií reportujících výsledky resuscitací je k dispozici v prosincové Resuscitation. Autoři shrnují výsledky témeř 70 studií z Evropy, USA, Ázie a Austrálie, publikovaných k 18.12.2009 (čímž z výsledků bohužel vypadla Praha, vyšedší až v dubnu 2010). U většiny studií je k dispozici incidence a výsledky resuscitací. Opět je na čase připomenout si, že spíš než o vteřiny dojezdových časů, barvičky sanitek a hlasitost houkání bychom se spíš měli zajímat o to, jak moc se nám daří zachraňovat naše pacienty. Ono to totiž – pro někoho překvapivě – nejde zas až tak úplně ruku v ruce…
  
  Zdroj: Berdowski J et al. Global incidences of out-of-hospital cardiac arrest and survival rates: Systematic review of 67 prospective studies. Resuscitation 81(2010) 1479-1487
   

• Když už jsme u té resuscitace – výsledek samozřejmě nezávisí jen na práci záchranky, ale na všech přecházejících i navazujícíh článcích „řetězce přežití“. Jedním z diskutovaných aspektů je i směrování pacientů po úspěšní resuscitaci – jinak řečeno, nakolik je lépe dát přednost nejbližší nemocnici s malou zkušeností s péčí o tyto pacienty před sice vzdálenějším, ale „zkušenějším“ oddělením. Práci na toto téma publikují v lednové Resuscitation korejští autoři Shin a spol. Studie má samozřejmě řadu omezení daných vlastnostmi daného systému záchranné služby i akutní péče, ale výsledek jednoznačně podporuje hypotézu, že transport na pracoviště s většími zkušenosti má pozitivní vliv na osud resuscitovaných.
  
  Zdroj: Shin DS et al. Cardiopulmonary resuscitation outcome of out-of-hospital cardiac arrest in low-volume versus high-volume emergency departments: An observational study and propensity score matching analysis. Resuscitation 82(2011): 32 – 39.

31.01.2011

• S ohledem na to, že "pomazané hlavy" opět oprášily Julínkův návrh zákona o záchranné službě, se všemi nesmysly týkajícími se například povinné dojezdové doby, myslím, že se třeba zase bude hodit zdejší PŘEHLED STANOVIŠŤ záchranky v Česku, který jsem se pokusil podle dostupných údajů aktualizovat. Pokud víte ještě o nějakých změnách, sem s nimi :-).

26.01.2011

• Renesanci již poněkud opomenutých resuscitačních pomůcek může přinést práce autorů Aufderheideho a spol., vycházející v Lancetu, v jednom z nejprestižnějších odborných časopisů. Autoři publikují výsledky multicentrické randomizované studie, srovnávající dlouhodobou úspěšnost "klasické" resuscitace s resuscitací za použití kombinace kardiopumpa + "impedance treshold device" (ventil, bránící "nasávání" vzduchu intubační rourkou během dekomprese hrudníku při srdeční masáži). Výsledky vcelku jednoznačně prokazují významný pozitivní efekt kombinace zmiňovaných pomůcek na přežití pacientů se zástavou oběhu (celkové přežití se zvedlo z 6% na 9%, p = 0.02, OR 1.58). Autoři tak navázali na starší práce Maurera a Wolckeho na podobné téma, nicméně nyní prezentovaná studie je kvalitativně i kvantitativně na daleko vyšší úrovni a její výsledky bychom měli brát poměrně vážně.
  
  Zdroje: Aufderheide TP et al. Standard cardiopulmonary resuscitation versus active compression-decompression cardiopulmonary resuscitation with augmentation of negative intrathoracic pressure for out-of-hospital cardiac arrest: a randomised trial. The Lancet 377(9762): 301 - 311, Jan 2011 /// Mauer DK, et al. Effect of ACD CPR on survival: a combined analysis using individual patient data. Resuscitation 1999;41:249-56. /// Wolcke BB, et al. Comparison of standard CPR versus the combination of ACD CPR and an ITD for out-of-hospital cardiac arrest. Circulation 2003;108(18):2201-5.

20.01.2011

• Malá kuriozitka z dalekého severu - jak uvedl specializovaný železniční server ŽelPage, vzhledem k vysokému stavu Labe a neprůjezdnosti řady pozemních komunikací měla ústecká záchranka v Děčíně připravený motorový vlak pro zajištění přístupu do několika vodou odříznutých obcí. Kolegové z Ústí mají ostatně se "sanitními vlaky" bohaté zkušenosti již z roku 2006, kdy byla železnice ze stejných důvodů používaná pro transporty pacientů mezi oběma vodou oddělenými břehy Labe.

17.01.2011

• Na stránkách České resuscitační rady jsou k dispozici oficiální české překlady schémat postupu při resuscitaci a při řešení některých dalších vybraných akutních stavů podle doporučení Evropské rady pro resuscitaci.

14.01.2011

• Tak snad už zase bude trocha času dávat sem nějaké ty zajímavosti. Pro začátek třeba něco málo o mírné hypotermii - její použití u náhlých zástav oběhu se už stalo v řadě míst standardem, ale nyní se intenzivně uvažuje o rozšíření indikace i na pacienty s kraniotraumaty. Po velmi nadějných experimentálních výsledcích byla pod patronací Evropské společnosti intenzivní medicíny připravena multicentrická randomizovaná studie Eurotherm3235Trial. Studie již běží a její protokol přepokládá vyhodnocení 1800 pacientů v letech 2010 - 2013, ale instituce mající zájem o účast ve studii se mohou stále kontaktovat s řídícím výborem studie - co vy na to :-)?

Archiv aktualit: 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

LKPM.INFO