EMS in Czech Republic  Rettungsdienst in der Tschechischen republik

Z terénu  ///  Diskuzní fórum  /// Kdy a jak volat záchranku  ///  První pomoc /// Fotogalerie  ///  Odborná témata  ///  Zajímavosti  ///  Pro pacienty  ///  Legrácky  ///  Odkazy  ///  Screensavery  ///  Stanoviště ZZS v ČR  ///  Dodavatelé  ///  Zákony a vyhlášky

UPOZORNĚNÍ: tyto stránky NEVYJADŘUJÍ stanoviska výboru společnosti UM a MK

Knížky pro vás: Minipříručka první pomoci   Manuál dispečera operačního střediska

18.07.2010

• A ještě jedna zajímavost ze zahraničí - doslova po vteřinách analyzovanou činnost záchranných služeb podílejících se na zásahu při nehodě Boeingu 737 v Denveru 20.12.2008 najdete ZDE (v angličtině, příloha k závěrečné zprávě NTSB). Celá nehoda se naštěstí obešla bez fatálních zranění, závažně postižených bylo "jen" pět a zásah záchranných složek byl celkově hodnocený jako účinný a na dobré úrovni, ale i tak (a možná tím spíš) je to hodně poučné čtení včetně "klasických" chyb - nedostatku informací z místa, komunikačních zmatků atd.

02.07.2010

• Diskuze o tom, zda je výhodnější mít jedno nebo více tísňových čísel, probíhají na celém světě, přičemž ale jasné argumenty pro tu či onu variantu nejsou příliš zřejmé. Věc navíc nejde hodnotit izolovaně pouze z pohledu "vybudování call-centra", ale je nutné vzít v potaz celý kontext reálií dané společnosti a fungování jednotlivých tísňových služeb. Razantní změna spočívající v přechodu na jednotné tísňové číslo proběhla v roce 2005 ve Finsku. Jako zatím v jediné zemi byla ale tato změna prezentována a hodnocena nejen "politicky", ale podařilo se i prosadit vytvoření metodiky zhodnocení objektivních parametrů "před" a "po". Výsledek tohoto hodnocení publikují autoři Maatta a spol. v aktuálním čísle Acta Anesthesiologica Scandinavica a stručný "výcuc" ze studie můžete najít ZDE.

21.06.2010

• Dvě zajímavosti z poslední doby: známá Cochrane collaboration se tentokrát rozhodla věnovat se věci zdánlivě tak jasné, jako je podávání kyslíku pacientům s akutní koronární příhodou. Byly identifikovány tři randomizované studie, zahrnující celkem 387 pacientů, z nichž 14 zemřelo. Úmrtnost přitom byla téměř třikrát vyšší ve skupině, které byl kyslík podáván, ve srovnání s pacienty dýchajícími vzduch. Autoři metaanalýzy však upozorňují, že s ohledem na malý počet pacientů může být výsledek pouze náhodný a nemá potřebnou statistickou sílu. Je proto nutné povedení dalších studí, zabývajících se tímto tématem. Další zajímavůstka pochází z Kanady - autoři Brooks a spol. anlayzovali poskytnutí první pomoci při náhlé zástavě oběhu (NZO) v ambulantních zdravotnických zařízeních a došli k neuspokojivým závěrům: téměř třetina postižených nebyla vůbec resuscitována a použití AED bylo naprosto výjimečné - v pouhých 9% případů. Přestože NZO ve zdravotnickém zařízení není častá příhoda, právě zde by člověk očekával poskytnutí bezchybné první pomoci. Jak ovšem dokumentuje tato studie (a jak ostatně vypovídají i tuzemské zkušenosti), k dokonalosti má připravenost ambulantních zařízení ještě velmi daleko.  
  
  Zdroje: Cabello JB et al. Oxygen therapy for acute myocardial infarction. Cochrane database of Systematic Reviews 2010, Issue 6 Art. No: CD007160 a Brooks SC et al. Out-of-hospital cardiac arrests occuring in southern Ontario health care clinics. Can Fam Physician 2010;56:213-218

18.06.2010

• Málokdy bohužel dostanu šanci, abych na této stránce mohl informovat o významných publikacích, pocházejících z českých záchrankových luhů a hájů. O to víc mě těší (a navíc si mohu přihřát vlastní polívčičku), že právě v těchto dnech vycházejí hned dvě: Autoři Pokorná a spol. publikují v The Journal of Emergency Medicine článek o významu sledování etCO₂ během neodkladné resuscitace, mé maličkosti a "spolu" vychází v Resuscitation článek o výsledcích přednemocniční resuscitace v Praze. 
  
  Zdroje: Pokorna M et al. A sudden increase in partial pressure end-tidal carbon dioxide at the moment of return of spontaneous circulation. J.Em.Medicine vol. 38 (2010) No 5: 614-621 a Franek O et al. Pre-hospital cardiac arrest in Prague, Czech Republic - The Utstein-style report. Resuscitation 81(2010): 831 - 835.

30.05.2010

• Palmy vítězství si ze 14. ročníku Rallye Rejvíz tentokrát odvezli 2. LF Praha (nultý ročník soutěže mediků), Dana Bejrová z Hradce Králové (soutěž dispečerek), Středočeši z Jesenice (soutěž RZP), Moravští nadšení záchranáři (soutěž RLP) a EMS Split (mezinárodní soutěž), nicméně jako každý rok platí, že pořadí je vlastně to nejméně podstatné. To nejcennější, co Rejvíz nabízí, je kvalitní zpětná vazba, možnost poučit se z vlastních chyb a zkusit si pod kontrolou a se vším zabezpečením to, k čemu se čověk v reálu dostane třeba jen jednou za kariéru a má při tom jen jednu šanci zachovat se tak, aby neztratil život nejen pacientův, ale třeba i ten svůj. Super akce a klobouk dolů jak před soutěžícími, kteří se nebáli nést kůži na trh, tak před celým realizačním týmem, jehož každý člen věnoval spoustu času a sil a během těch pár dní si opět vyrobil spánkový dluh ve výši desítek hodin. Ale jako pokaždé musím na závěr konstatovat, že to zase stálo za to!! PS: Letošní jaro vláhou rozhodně nešetří a zvlášť na Moravě se jen s malou trochou nadsázky dá říct, že v podstatě celý květen... no však víte co... Přesto se stalo něco neuvěřitelného - v pátek ráno se rozestoupily mraky, vylezlo slunce, a tak Rejvíz proběhl za naprosto neuvěřitelně krásného letního počasí. Kdo tohle zařídil fakt netuším, ale teda smekám... PS2: pár fotek můžete vidět TADY a nebo třeba TADY či TADY.

24.05.2010

• Letošní Rallye Rejvíz je doslova na spadnutí, tak jen pro připomenutí opět dávám do placu text Jak vyhrát Rejvíz, vycházející z postřehů hlavního rozhodčího Viliho Dobiáše. Držím place :-) !

23.05.2010

• Na stránkách Pelhřimovského podvečera je ke stažení zajímavý textík s názvem Urgentní medicína stručně olomouckých autorů Romana Remeše a spol. Jedná se o velmi prakticky zaměřenou příručku pro zdravotnické záchranáře, studenty lékařských fakult a (byť to autoři tak nedeklarují), podle mého názoru i pro lékaře, pracující jak v záchranné službě, tak na urgentních příjmech. Vřele doporučuji, ke stažení (PDF, 64 stran) ZDE.

06.05.2010

• Nezvykle rychle byla na stránkách ÚZPLN publikovaná závěrečná zpráva o nehodě vrtulníku letecké záchranky letos v únoru u Horní Olešné. Podle očekávání shledala vyšetřovací komise, že vinen je pilot, který - s trochou nadsázky - "nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze počasí". Tento závěr byl víc než pravděpodobný a je samozřejmě plně v souladu se zjištěnými skutečnostmi z pohledu leteckých předpisů. Přesto mi v té zprávě něco chybí - někdo přece musel rozhodnou, že dotyčný pacient se musí transportovat právě v daném čase, do daného kardiocentra a to právě letecky v počasí, které mělo daleko do ideálu. Finální odpovědnost samozřejmě nelze z pilota sejmout, ale - i v souladu s předpisy - zde nepochybně existuje i odpovědnost zdravotníků. Právě oni musí zvážit přínos a rizika, a pokud po nehodě uvedli, že následující cesta sanitkou pacienta nijak neohrozila, vnucuje se otázka, proč pro něj tedy proboha v počasí, které bylo od počátku na hraně, vůbec letěli... Nezavírejme nad tím oči a hlavně - budiž to poučením, které tentokrát naštěstí stálo "jen" pár (dost) miliónů peněz, ale jinak to všichni přežili ve zdraví. Moc nechybělo...

25.04.2010

• Objektivních dat na téma "Jak moc se vyplatí posilovat záchranku"  není k dispozici mnoho údajů - rozhodnutí se opírají spíš o politické potřeby daného regionu a velmi těžko se vyhodnocuje, jaký dopad má změna toho či onoho parametru na reálný "zdravotní osud" zachraňovaných (jedna z mála konkrétnějších studií např. ZDE). Jedinou výjimkou jsou pacienti s náhlou zástavou oběhu, kde je časový parametr opakovaně prokázaný jako významný, ovšem pouze v podobě defibrilačního času. Není nicméně jasné, jak moc se tento parametr dá vztáhnout na celkovou dobu odezvy záchranné služby. Studii na téma vlivu času odezvy záchranné služby u pacientů se zástavou oběhu a komorovu fibrilací na outcome publikuje v květnové Resuscitation známá skupina vědců ze Seattlu pod vedením dr. Eisenberga. Z důvodů poměrně přísných kritérií pro zařazení do studie musel být vyhodnocena data z relativně dlouhého období 23 let (1985 - 2008) a nakonec bylo do studie zařazeno cca 3200 pacientů. Autoři zjistili, že v "běžných" časových intervalech má pokles naděje na záchranu průběh lomené křivky s tím, že mezi 0 a 4 minutou klesá poměrně pomalu (58 -> 52%), mezi 5. a 10. minutou ovšem dochází ke skokovému zrychlení (40% -> 11%) a od 11. do 15. minuty je pokles naděje opět pozvolnější (4.1 - 0,1%). Celkový průměrný pokles naděje na přežití odhadují autoři v závislosti na různých použitých matematických metodách na 3 - 4% za minutu a již u dojezdů kolem jedné minuty se naděje na záchranu pohybovala "jen" mezi 50 a 60%. Tato data sice neodpovídají tradiční lineární křivce poklesu naděje 10% za minutu, ale protože zde nejde o defibrilační čas, ale čas odezvy záchranné služby, zahrnující i všechny ztráty (čas nutný pro přijetí a zpracování výzvy a čas nutný k dosažení pacienta a provedení defibrilace), odpovídají výsledky realitě. 
  
  Zdroj: Gold L. et al. The relationship between time to arrival of emergency medical services (EMS) and survival from out-of-hospital ventricular fibrillation cardiac arrest. Resuscitation 81(5) May 2010;622-625.

22.04.2010

• Zajímavost z květnové Resuscitation: Známý "resuscitační" tým z Arizony pod vedením dr. Ewyho publikoval experimentální animální studii, v níž zkoumal úspěšnost záchrany vepříků s uměle navozenou komorovou fibrilací a různým stupněm obstrukce dýchacích cest. "Pacienti" byli sedování (ale ne relaxování), zaintubováni a pak náhodně rozděleni do tří skupin - první byla resuscitována tradičním poměrem 30:2 s řízenou ventilací v 15-sek. pauzách mezi sériemi 30 kompresí, druhá kontinuální masáží s pasivní ventilací skrz tracheální rourku a třetí skupina rovněž kontinuální masáží, ale s chlopní, bránící inspiraci. Po dvou minutách od vyvolání fibrilace byla zahájena resuscitace a v 11. minutě byl provedeny pokusy o defibrilaci a případně podán Adrenalin podle Guideines 2005. Po 24 hodinách byl vyhodnocen neurologický stav. V 1. skupině kvalitně přežilo 8 z 10 vepříků, ve druhé 10 z 10 a ve třetí 9 z 10, spotřeba adrenalinu byla největší v 1. skupině (30:2). I když určitý trend lze pozorovat, vzhledem k malému počtu zvířat v jednotlivých skupinách (3x10) nebyl žádný rozdílů statisticky významný a lze tedy konstatovat, že výsledky resuscitace s dýcháním i bez dýchání (a dokonce i s "ucpanými" dýchacími cestami) se nijak nelišily.
  
  Zdroj: Ewy GA et al. Continous chest compression resuscitation in arrested swine with upper airway inspiratory obstruction. Resuscitation 81(5) May 2010;585-590

13.04.2010

• V rámci přípravy jedné z kapitol e-learningu ČLK jsem spáchal poměrně stručný, ale souhrnný text o aktuálních poznatcích o přednemocniční resuscitaci dospělých. Nějak mi přišlo ale škoda nechávat to jen pro doktory, takže pokud vás toto téma zajímá, čtěte ZDE.

26.03.2010

• Data o resuscitacích dětí se - naštěstí - nezískávají příliš snadno. Jde o velmi vzácné příhody, navíc bohužel s velmi špatnou prognóznou, takže shromáždit a analyzovat data tak, aby rozdíly byly dostatečně validní, vyžaduje pracovat s velkými sobory. Právě to se podařilo japonským autorům Kitamirovi a spol., když analyzovali data z japonského Národního registru náhlých zástav oběhu z let 2005 - 2007... blíže v článku Resuscitace dětí - konečně data...

14.03.2010

• Nedávno jsem se tu pozastavoval nad poněkud nešťastnou příručkou první pomoci, nicméně ke cti autora je nutné konstatovat aspoň to, že svoje dílo šíří sice čile, ale aspoň zadarmo. Nedávno se mi ale dostala do ruky jiná nabídka, nad kterou se mi už ale opravdu zvedá žaludek: nakladatelství FORUM s.r.o. rozesílá na všechny strany mail, ve kterém se mimo jiné píše: "Vážení zaměstnavatelé, podle § 101 až 103 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, je každý zaměstnavatel povinen zajistit poskytnutí první pomoci na pracovišti. Instrukce k poskytnutí první pomoci s aktuálními informacemi jak zachránit život, musejí být veřejně dostupné. Nové a aktualizované vydání úspěšné knihy První pomoc reaguje na nejnovější poznatky při záchraně života (např. v oblasti resuscitace) a povinnosti vyplývající z platné legislativy (Trestní zákoník platný od 1. 1. 2010)." Prostě klasické dílo novodobého marketingu využívající to nejprimitivnější "obchodní" schéma - vyděsit sice naprostým, ale věrohodně podaným nesmyslem, a vzápětí nabídnout laskavou ruku a řešení pomocí "našeho úžasného a neuvěřitelně výhodného výrobku". Jak si  tito dovedové představují "nejnovější poznatky při záchraně života (např. v oblasti resuscitace)", se lze přesvědčit na ukázkách, které má nakladatelství na svém webu - viz např. ZDE. Škoda, že se autor skromně skrývá v ilegalitě, ale i tak, nekupte to za 400 CZK...

01.03.2010

• Koncept „zlaté hodiny“ je považován za jeden ze stěžejních kamenů ošetření pacienta se závažným traumatem již více, než 30 let. Vycházel z odhadu, že 60 minut je zhruba ten čas, po který je zdravý organizmus schopen více či méně kompenzovat zátěž závažného traumatu a který mají záchranné služby na to, aby dopravili postiženého do místa definitivního ošetření. Jak dalece je ale tento úsudek opřen o reálná data? Více v článku "Zlatá hodina" u pacientů se závažným traumatem - realita, nebo fikce?

23.02.2010

• Perforace žaludku je sice řídkou, ale opakovaně popsanou komplikací kardiopulmonální resuscitace, související zřejmě zejména s příliš intenzivní ventilací postižených. Autoři Spoormansová a spol. z belgických Antverp shromáždili data o 67 literárně dokumentovaných kazuistikách perforací žaludku v souvislosti s KPCR a konstatují, že hlavními rizikovými faktory jsou laická KPCR s dýcháním z plic do plic, dýchání ambuvakem a obtíže při zajištění dýchacích cest. Ze studovaných případů dále vyplývá, že zavedení žaludeční sondy bylo sice použito často, ale většinou bez zásadního efektu. Ačkoliv úplná perforace je poměrně řídká, v pitevních nálezech se podle literárních údajů objevuje distenční poškození sliznice žaludku cca u 10% resuscitovaných, což zase není tak málo. Autorka proto uzavírá, že u všech úspěšně zresuscitovaných pacientů, u nichž byla použita řízená ventilace, není od věci provést nativní snímek břicha. Lze tak předejít závažné a často dokonce smrtící komplikaci v podobě nerozpoznané perforace a následné peritonitidy..
  
  Zdroj: Spoormans etal. Gastric perforation after cardiopulmonary resuscitation: Review of the literature. Resuscitation 81(2010): 272 - 280

• Nový doporučený postup Indikace ke vzletu LZS je k dispozici na stránkách společnosti UMMK. 

09.02.2010

• Použití kompresí hrudníku v rámci první pomoci u pacientů dusících se v důsledku astmatu demonstruje na třech kazuistikách úspěšně přeživších v lednovém čísle Emergency Medicine Journal dr. Harrison z Velké Británie. Autor připomíná, že při astmatu situaci neřeší dýchání z plic do plic, protože hlavním problémem je neschopnost vydechnout. Technika známé "nepřímé masáže srdce" by tak mohla rozšířit spektrum život zachraňujících úkonů proveditelných laiky i pro tento typ kritických stavů.
  
  Zdroj: Harrison R. Chest compression first aid for respiratory arrest due do acute aspyxic asthma. Emerg Med J 2010;27: 59-61

05.02.2010

• Ve špatném počasí dnes odpoledne po kolizi s terénem poblíž Horní Olešné havaroval Bell 427 OK-AHB provozovatele Alfa Helicopter ze stanoviště LZS České Budějovice (foto1, 2, 3, 4). Nehoda se naštěstí obešla bez závažnějších zranění, stroj je ovšem prakticky zničen.

04.02.2010

• Novým předsedou Slovenskej spoločnosti urgentnej medicíny a medicíny katastrof se stal všem čtenářům tohoto serveru, Rejvízákům a vůbec asi většině záchranářů i v Česku dobře známý Vili Dobiáš, mimo jiné i jeden ze spoluautorů naší Minipříručky první pomoci. Gratulujeme!

03.02.2010

• Poměrně průlomovou práci a téma bezpečnosti telefonicky asistované neodkladné resuscitace přináší lednová Circulation. Autoři Whiteová a spol. ze známého King County ve státe Washington vyhodnotili celkem 1700 událostí, během kterých byla zahájena telefonicky asistovaná resuscitace.  U 938 pacientů skutečně šlo o zástavu, u zbývajících 762 o zástavu nešlo a z nich vyla ve 313 případech skutečně zahájena laická nepřímá masáž. 247 z těchto pacientů se podařilo kontaktovat nebo jinak získat bližší údaje o jejich zdravotním stavu a bylo zjištěno, že pouze 6 z nich utrpělo nějaké zranění, které by bylo možné dávat do souvislosti s nepřímou masáží (4x suspektní nebo prokázaná fraktura žebra, fraktura lopatky, klíční kosti a lehké tracheální krvácení bez nutnosti další léčby), 29 pacientů cítilo bolest či dyskomfort na hrudním koši. Nebylo zjištěno žádné poranění vnitřních orgánů. A jaké byly diagnózy "omylem" resuscitovaných? Podle očekávání šlo zejména o pacienty opilé či intoxikované drogami, dále o pacienty s křečovým onemocněním, kolapsem, cévní mozkovou příhodou a hypoglykémií.
  
  Zdroj: White L. et al. Dispatcher-Assisted Cardiopulmonary Resuscitation – Risk for Patients Not in Cardiac Arrest. Circulation 2010;121;91-97

• Malé aktualizace doznal článek o změnách v novém trestním zákoně - viz ZDE. 

28.01.2010

• V novém čísle Resuscitation mě zaujala jedna taková multicentrická resuscitačně-statistická hříčka: týmy z Toronta (známé z kanadských studií řady OPALS), Seattlu (světoznémého resuscitačního "doupětě" z University of Washington), San Diega, Portlandu a z dalších míst Severní Ameriky dali "data dohromady" (téměř 10.000 přednemocničních, pravděpodobně kardiálních zástav u pacientů nad 20 let), aby zkusili najít závislosti v epidemiologické variabilitě resuscitací. Že se statisticky významně liší počet resuscitací mezi půlnocí a 6 hodinou ranní ve srovnání se "zbytkem dne" není tak překvapující. Co už nemusí být tak zřejmé je skutečnost, že nejvíc resuscitací se koná v sobotu a nejrizikovějším měsícem je prosinec. Z hlediska naděje na přežití je "nejlepším" dnem na náhlou zástavu oběhu pondělí (ovšem statisticky nevýznamně), zato středa je "úplně špatně" (významně). Z hlediska časové polohy jsou "nejnadějnější" zástavy, k nimž dojde během odpoledne (12 - 18 hod.), naopak nejhorší prognózu mají noční příhody (v časovém "okně" 00 - 06 hod.), rozdíly mají ale pouze charakter trendu a nejsou statisticky významné.
  
  Zdroj: Brooks SC et al. Out-of-hospital cardiac arrest frequency and survival: Evidence for temporal variability. Resuscitation 82(2) November 2010;175-181

22.01.2010

• Velmi zajímavou studii na "věčně zelené" téma, totiž podávání léků u resuscitací, publikuje v časopise JAMA známá "resuscitační" skupina z norského Osla, tentokrát pod vedením dr. Olasveengenové. Autoři v slepé, kontrolované studii vyhodnotili 851 mimonemocničních resuscitací, z nichž ve 418 případech byla prováděna standardní resuscitace s plnou dostupností medikamentů zatímco ve 433 případech byla resuscitace prováděna bez podání jakýchkoliv léků. Přežití do propuštění bylo ve skupině s podáním léků 10,5%, zatímco ve skupině bez medikace 9,2%. ROSC bylo dosaženo ve 32% vs. 21% (p<0,001), dobrý outcome byl zaznamenán v 9,8% vs. 8,1% a jednoroční přežití v 10% vs. 8%. Jediný statisticky významný rozdíl byl tedy v dosažení ROSC (u pacientů, jimž byly podávány i.v. léky během resuscitace, se podařilo častěji obnovit oběh na místě události), ostatní výsledky včetně kvalitního přežívání nebyly ze statistického hlediska rozdílné.
  
  Zdroj: Olasveengen T. et al. Intravenous Drug Administration During Out-of-Hospital Cardiac Arrest. JAMA 2009;302(2) November 2009;2222-2229.

13.01.2010

• Těžce se mi píše tahle "zajímavost" a možná u spousty čtenářů vzbudí nelibost, že z bůhvíjakých pohnutek torpéduji dobře míněnou snahu... Opravdu jsem se dost dlouho rozmýšlel, zda to vůbec nějak "pitvat" a řešit, ale nakonec jsem se rozhodl, že pohár trpělivosti a tolerance nemůže být bezedný... O co jde? Na internetu (včetně těchto stránek) je k dosažení spousta informací o první pomoci od nejrůznějších autorů, v naprosté většině nadšenců, kteří jsou vedeni těmi nejlepšími úmysly a ve volném čase a za vlastní peníze se snaží šířit osvětu. Všechna čest, i když ne vždycky všechny uvedné údaje odpovídají aktuálnímu stavu poznání a praxi. Některé jejich výtvory se mi líbí, některé méně, ale nikdy jsem necítil takové sebevědomí, abych některý z nich veřejně kritizoval - různých pohledů na tuto problematiku může být víc a to, co se nelíbí mě, může zaujmout někoho jiného. Ostatně proto jsem také na net dal svoji příručku - prostě kdo chce, má možnost volby. Krátce poté mě ale jedna z čtenářek tohoto serveru upozornila na dílo Michala Šebka, které pod různými názvy a v různých formách umístil na řadu serverů a ke stažení je např. ZDE pod názvem "Nejčastěji se vyskytující akutní stavy aneb včasná a bezodkladná první pomoc rozhoduje o životě a smrti". Čtenářku zaujalo, že některé informace v ní uvedené se už na první pohled dost podstatně liší od toho, co se dočetla a doslechla jinde. Zpočátku jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti, ale když se odkaz na toto dílo začal v různých obměnách objevovat např. v reklamních panelech Googlu okolo mých testů první pomoci, příručku jsem si stáhl, začal ji číst pozorněji...a přestával věřit vlastním očím. No a zbytek už znáte. Tolik v kostce o genezi recenze této příručky pod názvem ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ PŘÍRUČKA PRVNÍ POMOCI.

11.01.2010

• Poněkud „škodolibou“ studii na téma epidemiologie náhlých zástav oběhu resuscitací prezentovali na dubnovém kongresu o novinkách resuscitaci ve Stavangeru autoři Zakariassen a spol. Autoři se pozastavili nad údaji národních organizací, že ročně je v Norsku prováděno až 5000 resuscitací. Autoři z ověřených dat zjistili, že reálný počet resuscitací je méně než poloviční vůči udávanýcm číslům. Ostatně podobně účeolvé argumentace nejsou cozí ani jiným – což je škoda, protože tím sami torédují svoji důvěryhodnost, přestože třeba původní myšlenka je jistě bohulibá…
  
  Zdroj: Zakariasen E et al. Incidence of unexpected out-of-hospital detah in Norway. Přednáška na Scandinavian Update on Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine 2009, Stavanger, Norway april 2009.
   

• „Bolesti na hrudi“ jsou častou příčinou výjezdu záchranných služeb a jedním z nejčastějších důvodů návštěv oddělení Emergency (ED). U naprosté většiny pacientů sice mají tyto potíže nekardiální původ, ale jejich vyšetřování bývá zdlouhavé a také relativně drahé. Dr. Kogan a spol. z izraelské Haify proto navrhli jednoduchou, ale účinnou metodu, jak se s těmito pacienty „vypořádat“: v rámci prvotního vyšetření na ED provádí několikaminutové zátěžové vyšetření, a pokud nedojde ke zhoršení potíží, je riziko, že je bolest projevem ischemické choroby srdeční minimální. V rámci publikované studie vyšetřili autoři 175 pacientů, z nichž 113 bylo z ED propuštěno a 62 přijato. Pozitivní prediktivní hodnota testu byla 35,7%, senzitivita 95,2% a negativní prediktivní hodnota > 99%.
  
  Zdroj: Kogan A et al. The use of exercise stress testing for the management of low-risk patients with chest pain. Am J Em Med 27(7), Sept. 2009;889-892.

07.01.2010

• Vydařená podzimní akcička jménem Pelhřimovský podvečer má svoje virtuální pokračování v podobě vlastních internetových stránek, na kterých budou - mimo jiné - postupně zveřejňovány jednotlivé části videozáznamu konference. Unikátní počin, který posunuje dosah této konference jak v čase, tak prostoru :-)

01.01.2010

• Pro ty z vás, kteří si chtějí vyzkoušet své znalosti o první pomoci (snad) "trochu jinak", jsem připravil následující testíky. Užívejte ve zdraví! A pokud je něco nejasné, odpověď najdete... kde jinkde, než ZDE :-)

Archiv aktualit: 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009