Dlouhodobá perspektiva pacientů po OHCA a úspěšné časné defibrilaci

Podle: Bunch T.J. et al., Long-term outcomes of Out-of-hospital cardiac arrest after seccesful early defibrillation, N Engl J Med. 2003 Jun 26; 348(26):2626-33

aktualizace: 14.srpna 2003

Autoři z Minnesoty zjišťovali osud 200 pacientů postižených fibrilací komor a defibrilovaných v přednemocniční fázi. Tuto skupinu srovnali s kontrolním souborem pacientů odpovídajícího věku, pohlaví a diagnóz a dále s kontrolním souborem z "obecné" populace Spojených států. 

Studie proběhla v Rochesteru a Omsted county, kde je od 90 let implementován program časné defibrilace paramediky, ale také policisty a hasiči.

Z 200 fibrilujících pacientů přežilo a bylo z nemocnice v dobrém stavu propuštěno 79 (40%). 19 z nich následně ve sledovaném období zemřelo. 

Střední délka sledování pacientů byla necelých 5 let. Očekávané pětileté přežití (79%) bylo stejné, jako u pacientů ze "stejně nemocné, ale nefibrilující" skupiny, zatímco u "obecné populace" bylo vyšší (86%). 

Zajímavé jsou ale i vedlejší údaje ze studie: 

Ve sledovaném období bylo zaznamenáno 330 pacientů s přednemocniční zástavou. Z nich 200 (61%) mělo jako první verifiovaný rytmus komorovou fibrilaci, 58 (18%) elektromechanickou disociaci, a zbývajících 72 asystolii. 

Střední defibrilační čas (od zavolání na tísňovou linku 911 do prvního výboje) byl 5.7 +/- 1,6 minuty (rozpětí od 2,0 do 9,6 minuty) u přeživších pacientů resp. 6,6 +/- 1,5 minuty (2,8 - 9,9 minuty) u nepřeživších. 

Laická KPCR byla prováděna u 68 pacientů.

Pravděpodobná příčina fibrilace u přeživších pacientů:

U 35 pacientů byl následně po příhodě implantován kardioverter a během sledovaného období také 14 z nich (40%) dostalo výboj od tohoto verteru. 

_______________ (c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz _______________