Likvidace zdravotnických následků hromadných neštěstí a katastrof - teorie vs. realita života

 aktualizace: 05.června 2004

Volně podle Heide, E., The importance of Evidence-Based Disaster Planning, přednáška na The second Mediterranean EMS Congress, Sitges, 2003

Velká hromadná neštěstí a katastrofy nejsou fenoménem poslední doby. V posledních letech se však ve větší míře přesouvají z rozsáhlých plošných katastrof způsobených převážně přírodními vlivy (tornáda, záplavy) do míst s velkou koncentrací osob - do velkých měst. Tyto události mají řadu specifik, se kterými je nutné počítat.

Předpokládaný teoretický průběh likvidace následků hromadného neštěstí:

• jednotky na místě zřídí velicí stanoviště

• záchranáři provedou vyhledání a vyproštění raněných

• pacienti budou
      - tříděni
      - stabilizováni
      - vhodně distribuováni do zdravotnických zařízení
  

Realita ovšem bývá odlišná:

• prvotní ošetření poskytují přeživší, náhodní svědci, sousedé, spolupracovníci, příbuzní apod.

• velká část těchto aktivit probíhá zcela mimo koordinaci řídících orgánů

• zasahující jednotky se potýkají s omezenou průjezdností komunikací a s velkým množstvím lidí prchajícím z místa katastrofy a přijíždějí na místo až tehdy, kdy už velká část - a často většina - zraněných je již na cestě do nemocnice jinými prostředky 

• všeobecně platí, že štáb bývá v časné fázi zřízen jen velmi zřídka

• digitální radiové systémy a zejména sítě mobilních telefonů pod extrémní zátěží kolabují

• na místě je poskytována pouze minimální první pomoc

• většina pacientů míjí třídící místa, neboť o nich jednak neví, a jednak vůbec netuší, že by měli být předmětem jakéhosi "třídění"

• většina pacientů není transportována sanitními vozy

• do nejbližší nemocnice se dostane nejvíc pacientů, a to zpravidla nejdříve lehce zraněných, nezaklíněných

• tato nemocnice není informována a není na tento přísun připravena

• tito nemocní paralyzují nejbližší nemocnici ještě před příjezdem těžce zraněných dopravovaných záchrannou službou

• nemocnice získávají většinu informací z médií

• při nedostatku informací a řízení je do nejbližších nemocnic směrována i řada pacientů vozy záchranné služby
  

Některá zajímavá fakta: 

Zranění dopravení do nemocnice bez účasti ZZS:

Počet zachráněných a transportovaných bez účasti EMS při některých katastrofách:

Distribuce zraněných do nemocnic v okolí místa neštěstí:

Distribuce zraněných při útoku na federální budovu v Oklahoma City

Počet všech pacientů dopravených některé z 27 městských nemocnic: cca 550
Z toho: 
- dopravených jakoukoliv cestou do nejbližší nemocnice: 120 (22%)
- dopravených jakoukoliv cestou do tří nejbližších nemocnic v okruhu 2 mil: 230 (41%)

Distribuce zraněných při zřícení hotelu Skyhawk v Kansas City 1981

Počet všech pacientů dopravených do 16 z 26 městských nemocnic: 237
Z toho 
- počet pacientů dopravených jakoukoliv cestou nemocnic v okruhu do 1 míle: 126 (53%)
- počet pacientů dopravených jakoukoliv cestou nemocnic v okruhu do 3 mil 182 (77%)

Distribuce zraněných při nehodě autobusu u Nažidel 2003
(distribuce pacientů provedena záchrannou službou) 

Počet všech pacientů 38
Z toho
- dopravených do nejbližší nemocnice: 30 (78%)
- do krajské nemocnice (druhá nejbližší, časově stejně dostupná): 8 (22%)


Analýza 29 katastrof a velkých neštěstí na území USA:

- v 75% skončila v nejbližší nemocnici více než 1/2 postižených
- ve 46% skončilo v nejbližší nemocnici více než 3/4 postižených

Doporučení:

• Výcvik policistů a hasičů i ve zdravotnické problematice tak, aby byli schopni instruovat laiky k transportu zraněných do vzdálenějších nemocnic

• Pokud možno zorganizovat laické záchranáře do skupin a každé přidělit odpovědného profesionála a určit sektor, v němž se bude pohybovat

• Zřídit další třídící místa na hlavních přístupových trasách k nemocnicím event. před nimi, lehce zraněné ošetřovat mimo vnitřní prostory nemocnic tak, aby místa v ambulancích zůstala pro závažně zraněné pacienty

• Záchranná služba by neměla vůbec směrovat pacienty do nejbližší nemocnice

• Měla by existovat komunikační síť nemocnic a záchranné služby tak, aby bylo možné pružně sdílet informace o situaci na místě a o situaci v jednotlivých nemocnicích

• Přestože krizové plánování často hovoří o řízení záchranných prací, množství aktivit probíhá zcela mimo jakékoliv řízení a koordinaci. S tímto faktem je potřeba počítat a zahrnout jej do plánů odpovědi na katastrofu, ne před ním zavírat oči. Je nutno co nejčastěji provádět reálná cvičení a na jejich základě příslušné plány vylepšovat. 

Literatura: 

• Quarantelli EL. 1983. Delivery of emergency medical services in disasters:assumptions and realities. New York: Irvington. p. 67 and 91.

• Heide, E., The importance of Evidence-Based Disaster Planning, přednáška na The second Mediterranean EMS Congress, Sitges, 200

• Drabek TE. 1981. Managing multiorganizational emergency responses. Boulder (CO): Natural Hazards Research and Applications Information Center, University of Colorado, pp.53,119 

• O'Brien PW and Mileti DS. 1993. Citizen participation in emergency response. In: Bolton PA, editor. The Loma Prieta, California, earthquake of October 17, 1989: societal response. Washington (DC). US Government Printing Office, p. B23-30

• Rosow R. 1977. Authority in emergencies: four tornado communities in 1953. Newark (DE): Disaster Research Center, University of Delaware. p. 16. 

• Form WH, Nosow S. 1958. Community in disaster. New York: Harper & Bros. p. 59.

• California Association of Hospitals and Health Systems. Hospital earthquake preparedness: issues for action. 1990. Sacramento (CA): p. 13. 

• Hyatt Disaster Medical Assessment. 1981. Kansas City (MO): Kansas City Health Department.Shariat S. 2002. Personal Communication. Data from Injury Prevention Service, Oklahoma City (OK): Oklahoma State Health Department. 
  Golec JA. 1977. The problem of needs assessment in the delivery of EMS. Mass Emerg 2(3):169-77

• Tuček J., Dopravní nehoda autobusu u Nažidel, přednáška pro IPVZ, 2003,
  

 _______________ (c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz _______________