Nejobvyklejší omyly při poskytování první pomoci
(c) Dr. Ondřej Franěk, Petra Sukupová
aktualizace: 23.1.2009
Pokukování a pasivita místo poskytování první pomoci, "On už někdo určitě zavolal...", "Kdyby to bylo vážné, tak by přece někdo něco udělal...", "On je jenom..." (doplň podle potřeby - opilý, zfetovaný, odřený, pozvracený, unavený...).
**************************
Z hlediska laického hodnocení stavu dýchání u postiženého v bezvědomí existují pouze dva stavy: zřetelně vidím jak postižený pravidelně DÝCHÁ v normálním tempu, a nebo NEDÝCHÁ. Při jakékoliv nejistotě platí stejný postup, jako ve variantě NEDÝCHÁ. Ale i když dýchá, není vyhráno - čtěte dále!
**************************
Tato "logika" je jednou z nejtragičtějších chyb a důsledek špatné výuky první pomoci: NENÍ TOMU TAK!!!
Dojde-li k náhlé a nečekané zástavě oběhu, postižený sice prakticky okamžitě ztrácí vědomí a kolabuje, ale většinou nejméně desítky sekund, ale často i několik minut dýchá dál!!!
Jde o tzv. terminální, "lapavé" dechy, tj. zpočátku normální nádechy, jejichž intervaly se postupně prodlužují, až postupně úplně odeznívají. Tento děj trvá řádově desítky sekund až 3 minuty.
Postiženého po kolapsu, který nereaguje ale dýchá, je nutné ponechat NA ZÁDECH, PEČLIVĚ SLEDOVAT a pokud by byly intervaly mezi nádechy nápadně dlouhé nebo by dokonce jen občas "lapl po dechu", okamžitě zahájit nepřímou masáž srdce!!! Masáž nepřerušujte, a to ani tehdy, pokud se postižený "rozdýchá" - zpravidla jde jen o projev dobře prováděné masáže a zlepšení prokrvení mozku.
Stabilizovaná poloha je v těchto situacích doslova "zabiják" - pokud postiženého otočíte na bok, již si zpravidla nikdo nevšimne, že za pár desítek vteřin "dodýchal". Desítky lidí ročně by o tom mohly vyprávět, pokud by to "tam shora" šlo!!!
Masáž přerušte jen tehdy, pokud se postižený začne sám pohybovat - hýbat rukama, mrkat apod.
**************************
Jako "protišoková" nebo také "autotransfuzní" se označuje poloha, při níž postižený leží na zádech s nohama zdviženýma nad podložku (podloženýma např. židlí či jiným vhodným předmětem). Přestože z hlediska "selského rozumu" je logika věci snadno pochopitelná - krev z výše položených končetin prostě "steče" do těla, které ji v tu chvíli více potřebuje, ve skutečnosti se bohužel nikdy nepodařilo prokázat jakýkoliv významný pozitivní vliv na přesun krve žádaným směrem, vzestup krevního tlaku, ulehčení práce srdce či jakýkoliv jiný měřitelný parametr. Není ostatně divu, protože "efektivní elevace" nejobjemnější části končetiny, stehna, sotva bude větší, než několik centimetrů. Naproti tomu si lze snadno vyzkoušet, jaký dyskomfort přináší zvednutí končetin z hlediska dýchání i zdravému (a každý zkušený záchranář ví, že po položení astmatika v záchvatu nebo pacienta např. s počínajícím kardiogenním šokem znamená velmi rychlé a dramatické zhoršení stavu včetně možnosti zástavy oběhu) a bez rizika není ani sama manipulace s pacientem, pokud kolapsu předcházel např. úraz.
"Protišoková" poloha tedy "zdravému" pacientovi, který utrpěl "obyčejný" kolaps, příliš nepomůže. Pacientovi ve "skutečném šoku", ať už vziklém následkem úrazu, nebo náhlého, těžkého onemocnění, dokonce zpravidla uškodí!
**************************
Pokus o nahmatání pulsu laiky končí v případě, že postižený puls nemá, v 50% CHYBNÝM závěrem!!! Laik ve stresové situaci cítí vlastní tep v konečcích prstů a mylně se domnívá, že cítí tep postiženého. Důsledkem toho nedojde k zahájení neodkladné resuscitace, ačkoliv právě ta by byla bývala mohla zachránit život oběti... Místo toho je často prováděno sice obětavé, ale naprosto zbytečné dýchání z plic do plic, protože přece "nedýchá, ale má tep!"
Pokud jsme svědky kolapsu postiženého, který nereaguje a nevyvíjí žádnou jinou spontánní aktivitu (s výjimkou "lapavých" dechů - viz výše), ihned zahájíme neodkladnou resuscitaci.
Hmatání tepu není pro laiky doporučované již téměř 10 let, přesto je stále obsahem většiny příruček první pomoci...
**************************
V situaci, kdy má postižený křeče celého těla, nepoužíváme žádné násilí, přestože stav skutečně může vypadat dramaticky. Pokus o násilné otevření úst se nám v lepším případě nezdaří, v horším dojde ke zbytečnému poraněním nebo vylomení zubů postiženého, krvácení, a může dojít až k udušení vlastní krví a úlomky zubů! V klidu vyčkáme až křeče pominou (hlídáme pouze, aby se postižený někam nesvalil, nespadl apod.). Jakmile křeče skončí, položíme postiženého na záda, zakloníme hlavu a důkladně sledujeme dýchání! POZOR! Křeče mohou být projevem různých chronických onemocnění (např. epilepsie), ale také závažných akutních onemocnění včetně náhlé zástavy oběhu! Je nutné důsledně sledovat postiženého - zejména s ohledem na stav dýchání. Pokud postižený nedýchá nebo dýchá s nápadně dlouhými mezerami (viz výše), ihned zahájíme neodkladnou resuscitaci!
**************************
"Zapadající jazyk" přišpendlený zavíracím špendlíkem k dolnímu rtu patří (snad) spíše k záchranářské latině - osobně jsem se s takovým zvěrstvem nikdy nesetkal, ale pokusy "vytáhnout zazyk" rukou jsou poměrně časté. Přitom jsou nejen předem odsouzené k nezdaru - jazyk klouže a hlavně reálně hrozí jeho poranění o zuby s n ásledným velkým krvácením a vdechnutím krve. Celé úsilí je přitom zcela zbytečné - záklon hlavy je daleko jednodušší, elegantnější a zejména fungující řešení.
**************************
Absolutní dodržování této "poučky" již stála život mnoho zraněných... Myšlenka je to určitě správné, ale nesmí jít o člověka v bezvědomí, který nedýchá!!! V takovém případě má absolutní přednost kvalifikované poskytnutí laické první pomoci, i když samozřejmě se snažíme s postiženým hýbat co nejméně a šetrně (zejména se musíme vyvarovat prudkých násilných pohybů bezvládné hlavy). Prosté uvolnění dýchacích cest (mírným záklonem, "trojitým hmatem") je v řadě případů bezprostředně život zachraňujícím úkonem, který má přednost před teoretickou (a při šetrném zacházení zcela nepravděpodobnou) obavou z dalšího poškození poraněného.
**************************
Toto je jeden z nejstrašlivějších a současně nejčastěji viděných omylů, který stojí denně lidské životy. Předklonění hlavy u pacienta v bezvědomí vede s jistotou k uzavření dýchacích cest a následnému udušení postiženého. Právě tak již bylo doslova zabito svými "zachránci" mnoho epileptiků, diabetiků, kardiaků...
Pacient s poruchou vědomí nebo v bezvědomí patří v zásadě na záda na rovnou podložku. Další postup závisí zejména na stavu dýchání - pokud existují jakékoliv pochybnosti o kvalitě dýchání, měl by postižený zůstat na zádech. Pokud je jasné, že dýchá dostatečně, může být pacient s poruchou vědomí (tj. ten, který reaguje aspoň na nějaké podněty) otočený do "zotavovací" ("stabilizované") polohy na boku.
**************************
Dogmatické lpění na poměrech masáže a dýchání během resuscitace (dříve 15:2, dnes 30:2) je nesprávné. Tyto "standardní" poměry jsou pouze zjednodušeným kompromisem, ale pro většinu zachraňovaných existuje lepší řešení, vycházející z patofyziologického průběhu zástavy: pro lidi s náhlým nečekaným kolapsem je klíčová nepřímá masáž a dýchání je přinejmenším 5-8 minut zbytečné, u lidí, kde příhodě předcházel úraz nebo tonutí nebo otrava je klíčové uvolnění a vyčištění dýchacích cest a pokus obnovit dýchání.
Technické chyby: pomalá, málo důrazná a přerušovaná masáž, důraz na dýchání z plic do plic.
**************************
Udržování tělesné teploty je jedna z energeticky nejnáročnějších činností organismu. Proto platí, že jedna z nejjednodušších a přitom nejvýznamnějších věcí, které můžeme udělat pro postiženého se závažným úrazem, je zabránit zbytečným ztrátám tepla. Přesto se tak stane málokdy.
**************************
K zástavě krvácení v naprosté většině případů postačí "tlakový obvaz" - tady v zásadě "omotání a utažení obvazu" přímo v prostoru rány. Zaškrcení má praktický význam pouze u rozsáhlejších poranění končetin s velkým krvácením (např. amputace). Ovšem pozor - kam, kde jsou dvě kosti vedle sebe (předloktí, bérec) vede pokus o zaškrcení naopak k zesílení krvácení (blokuje se odtok povrchovými žilami, přítok tepnami zůstává). V praxi se tedy zaškrcení hodí pouze výjimečně a škrtidlo se přikládá na stehno nebo paži. Když už se použije, musí být zaškrcení důkladné, aby skutečně došlo k uzavření tepny. Nedostatečné zaškrcení pouze omezí žilní návrat a zhorší krvácení!
**************************
Transport pacienta se závažným onemocněním nebo úrazem "za každou cenu" naprosto zbytečně ohrožuje všechny zúčastněné - od řidiče přes pacienta až po celé okolí. Cesta z místa X do nemocnice bude nejspíš stejně dlouhá jako cesta sanitky z nemocnice do místa X, postižený dostane hned na místě kvalifikovanou pomoc a už se může rozjet celé "mašinérie" záchrany. Pokud "hodíte" postiženého do auta, bude vás v nemocnici čekat překvapený vrátný, nebo v lepším případě rozespalá sestra příjmové ambulance (pokud vůbec trefíte "ty správné dveře", což v našich nemocnicích není někdy tak úplně snadné).
**************************
Pokud voláte záchrannou službu, očekávejte, že Vám dispečer tísňové linky musí položit několik otázek. Nejhorší, co můžete v takové chvíli udělat, je místo odpovědi na položenou otázku rozpoutávat diskuze na téma "Na co potřebujete tohle vědět? Neptejte se a okamžitě přijeďte!".
Nejracionálnější postup je v klidu na položené otázky stručně a jasně odpovědět, nechat se vést.
Dispečink především musí přesně zjistit, kde se nacházíte. Tato informace je zcela klíčová pro rychlý zásah. Neočekávejte přitom, že dispečer důvěrně zná právě vaši chatovou osadu, případně místní názvy právě ve vaší ulici. Přestože počítačová informační podpora se stále rozšiřuje a řada databází tohoto typu je již k dispozici, neplatí to vždy a navíc informace je potřeba v každém případě ověřit tak, aby pravděpodobnost omylu byla minimální (jsou okresy, ve kterých je i několik obcí stejného názvu a v každé z nich je pravděpodobně Masarykova ulice, jedné z hospod se říká U Pepíka, na návsi je kostel a kousek vedle "dům s čerstvě natřenými vraty"). Vždy platí, že je lépe ztratit tři minuty důkladným ujasněním místa události, než třicet minut hledáním správného místa v terénu.
Další významné informace se týkají zdravotního stavu postiženého případně mechanismu úrazu, počtu postižených a dalších okolností, důležitých pro dispečerské řízení. Každá záchranka řeší denně desítky i stovky "případů", a samozřejmě často přichází několik volání z různých míst současně. Je proto velmi důležité dodržovat zásadu, aby "správná sanitka dojela ve správný čas na správné místo", jinými slovy, aby se k závažným případům dostala potřebná pomoc co nejdříve, zatímco jiné, méně závažné případy mohou chvilku počkat.
V neposlední řadě dispečer zjišťuje podrobnosti o zdravotním stavu proto, aby mohl poskytnout volajícímu instrukce k první pomoci. V některých stavech má takový postup doslova život zachraňující význam.
V každém případě to, že dispečer záchranky hovoří s postiženým, neznamená, že sanitka ještě nevyjela. Moderní dispečerské systémy umožňují předání výzvy posádce sanitky elektronickou formou, aniž by bylo nutné hovor přerušit. Sanitka je tedy na cestě zpravidla okamžitě poté, kdy je známo kam má jet.
**************************
To, že sousedka bere nějaké léky "na dýchání" nebo "na žlučník" neznamená, že budou fungovat i na vás! Naopak - použití cizích léků v nevhodné situaci může vést k závažným komplikacím včetně úmrtí!
Obecně oblíbené omyly o záchranné službě
Samozáchrana kašláním - jak je to doopravdy?
_______________ (c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz _______________