Jak se zachraňuje jinde:

EMS Lancashire

aktualizace 17.12.2004

Záchranná služba Lancashire (LAS - Lancashire Ambulance Service) obhospodařuje přímořské území o rozloze něco přes 5000 čtverečních kilometrů na sevezápadním pobřeží Anglie, severně od Liverpoolu a severozápadně od Manchesteru (rozloha odpovídá např. ploše Olomouckého kraje). Většina z 1,6 mil. obyvatel žije v několika větších městech, z nichž nejznámější a největší je pobřežní letovisko Blackpool (necelých 400.000 stálých obyvatel a několik milionů turistů ročně) a správní centrum Preston.

Jako v celé Velké Británii i zde je záchranka (a koneckonců i ostatní "velké" zdravotnictví) státní, je zřizovaná prostřednictvím celostátní zdravotní služby NHS.  To nicméně neznamená úplnou ztrátu autonomie - NHS v podstatě "pouze" nastavuje pravidla (a také jejich plnění kontroluje), ale vlastní provoz je plně v režii místních služeb. 

Záchranná služba Lancashire patří mezi špičkové služby v celé Velké Británii, opakovaně obhájila v každoročním auditu nejvyšší ocenění (což vůbec není samozřejmé).

Jde o záchrannou službu paramedického typu, ale plně se zde potvrzuje, že "není paramedik jako paramedik" - ti zdejší mají za sebou tříletý systematický výcvik, řadu zkoušek a také oprávnění intubovat a podávat poměrně široké spektrum léků, včetně např. rutinně používané přednemocniční trombolýzy.

Na území je 24 stanic záchranné služby, na kterých je k dispozici 63 posádek, z toho 48 dvoučlenných v klasických sanitkách, 13 "Rapid Response Units" (RRU), osobní vozy obsazených jedním paramedikem, 1 záchranářský motocykl a 1 vrtulník, který ale slouží i okolním dvěma oblastem. V odlehlejších lokalitách je dále k dispozici téměř 1000 "first responderů" - dobrovolných spolupracovníků, kteří jsou vycvičeni v poskytnutí základní první pomoci, zejména neodkladné resuscitace (včetně defibrilace pomocí AED).

Vytížení posádek ambulancí ve všedních denních směnách se pohybuje kolem 80%, ovšem průměrná doba "obratu" je kolem 20 minut od přijetí výzvy do předání pacienta ve nemocnici, takže systém lze velmi dynamicky přizpůsobovat potřebám.

Zajímavostí je, že posádky prakticky nepoužívají papírovou dokumentaci - údaje z dispečinku se během předání výzvy nahrají do počítače posádky a místo události se zobrazí na navigačním systému. Počítač, resp. přenosný terminál s dotekovou obrazovkou, požívá posádka k záznamu stavu pacienta. Data o pacientovi se nahrávají na čipovou kartu, kterou kterou posádka i s pacientem předává v cílovém zařízení - zde se data načtou do informačního systému nemocnice, podle potřeby se vytiskne protokol o zásahu a kartu si posádka odnáší zpět pro další použití. Identifikace pacienta v nemocnici se předává zpět do počítače záchranky, která tak má přístup k informacím o tom, co se s pacientem dělo dál a jak "dopadl".

"Papír" se vyplňuje jenom tehdy, pokud pacient chce zůstat na místě a nepřeje si transport do nemocnice - v takovém případě ještě pacient svoje rozhodnutí potvrdí přes vysílačku tak, aby bylo zaznamenané, a může jít po svých.

Pokud jde o problémovou osobu - např. pod vlivem alkoholu - dostává na vybranou (pokud je schopna si vybrat): buď pojede s paramediky do nemocnice, nebo s policií na strážnici pro rušení veřejného pořádku. 

Sanitní vozy poslední generace, používané v Lancashire, jako jedny z prvních vyhovují zatím nepovinné evropské normě, podle které musí absolvovat crash-testy nástavby a zástavby pro případ převrácení. Vedle dokonalého řemeslného zpracování obsahují řadu zajímavých technických řečení, z nichž na první pohled zaujme třeba sklápěcí pneumatická rampa pro nakládání a vykládání nosítek. Námaha obsluhy je tak snížena na naprosté minimum a ženy a dívky v rolích paramediků jsou zcela běžným jevem. 

Podle neověřených údajů je cena jedné moderní ambulance včetně kompletní výbavy elektronikou a zdravotnickými přístroji v přepočtu asi 4,3 mil. Kč, což zas při srovnání s cenami, kvalitou a výbavou tuzemských výrobků není tak extrémně mnoho… Všechny vozy mají satelitní navigaci s online přenosem údajů na operační středisko, displej zobrazující vzájemnou polohu vozu a místa události a bohaté spojovací a komunikační vybavení. Technickou zajímavostí, nutnou kvůli vysoké spotřebě proudu technickými vymoženostmi i bohatým osvětlením je i to, že za podmínky zatažení ruční brzdy a zařazení neutrálu může motor běžet i bez klíčku v zapalování. Nehrozí tak vyčerpání baterií při delším pobytu na místě události…

  
Leteckou záchrannou službu poskytuje v regionu privátní firma NorthWest Air Ambulance. Služba je společná pro tři regiony a - jak je v Evropě u privátních provozovatelů zvykem - je financovaná výhradně na bázi dobrovolných příspěvků (že by inspirace pro nás?!). S výběrem sponzorských darů údajně není problém - v hotelích, u pump a na řadě dalších míst jsou rozmístěny stovky jasně označených žlutých plastových+
"kasiček", kam lidé vhazují zpravidla drobné, které jim zbydou po nákupu, takže se dokonce uvažuje o pořízení dalšího stroje.

V současnosti létá záchranku typ BO 105, v blízké budoucnosti by mělo dojít k obměně a nasazení moderního typu EC 135. 

Ve Velké Británii se používá jediné tísňové číslo 999, občas hovorově nazývané "nanana" podle výslovnosti začátku slov "nine-nine-nine"). Číslo 999 (a zcela analogicky i 112) obsluhuje telefonní společnost, jejíž operátor odfiltruje omyly a zjevná zneužití, a volajícího přepojí na příslušnou službu. Pokud je potřeba služeb víc (např. při nehodě), pioritně spojuje záchranku. Ta potom hovor buď vrací k přepojení jinam, nebo událost sama předává hasičstvu a policii. I zde se chystá výstavba společného centra, kde by vedle sebe pracovala záchranka, policie i hasiči. 

Po lokalizaci události předává call-taker hovor k dalšímu zpracování k pultu operačního řízení. Dispečerovi se zobrazí místo zásahu v digitální mapě a kolem on-line poloha a stav nejbližších ambulancí, RRU či first responderů, a počítač nabídne nejvhodnější vozidlo pro předání události. 

Pokud je stav jasný, jsou posádce ihned poslány příslušné informace. Pokud ne a call-taker ještě mezi tím hovor vyhodnocuje, dispečer většinou počká, až jak systém vyhodnotí prioritu události a posádce již odchází kompletní informace. 

Call-takeři používají dispečerský systém AMPDS, který na základě "step by step" přesně předčítaných otázek a následných odpovědí třídí případy do kategorií A (30%), B (55 %) a C (15%).

Kategorie A jsou nejzávažnější, život bezprostředně nebo potenciálně ohrožující příhody, B jsou "běžné" případy a C jsou lehké události a onemocnění, které zpravidla záchranka neřeší a volajícího přepojuje na konzultační "telemedicínskou" linku NHS Direct.

Celonárodní cíl pro záchranné služby určuje, aby v 75% událostí kvalifikovaných jako kategorie A byl první záchranář na místě do 8 minut a v 95% všech událostí do 19 minut. Tento parametry jsou významné a ostře sledované ukazatele kvality každé britské záchranné služby. 

Roční počet vyřízených hovorů se pohybuje kolem 140.000 a za posledních 10 let narostl o 100%. 

Operační řízení probíhá velmi dynamicky s predikcí "dalšího pravděpodobného případu", s operativním přesouváním volných posádek a bohatým využíváním profesionálních "rapid responderů" i dobrovolných "first respondrů" v odlehlých komunitách.

Práce každého jednotlivého dispečera je strukturovaně vyhodnocovaná a v měsíčních intervalech dostává každý své výsledky v porovnání s výsledky ostatních v podobě grafů. Jednotliví dispečeři v něm nejsou označeni jmény, ale barvami, každý zná pouze tu svoji a kompletní přehled "kdo je kdo" má pouze vedoucí dispečinku. Pokud někdo vykazuje dlouhodobě neuspokojivé výsledky (tj. hodnocení pod 90% standardu), podstupuje opakované školení a přezkoušení. 

Dispečeři nemají zdravotnické vzdělání - jsou to zpravidla středoškoláci, kteří absolvují třídenní kurs zaměřený na obsluhu počítače a poté asi dvouměsíční zácvik a začínají pracovat na pozici call-takera. Po 1-2 letech praxe se mohou stát dispečery, a po získání dalších zkušeností případně supervizory (vedoucími směny). Fluktuace je podle šéfa dispečinku dost velká…

Platy paramediků se po letošním "vánočním" zvýšení pohybují kolem 30.000 GBP, záchranáři mají asi 20.000 a běžní dispečeři kolem 15.000 GBP ročně. Paramedici mají nyní 42 dní dovolené. 

Záchranka provozuje i obdobu naší "dopravy raněných, nemocných a rodiček", převážně speciálně upravenými "busíky" s možností dopravy sedících pacientů a vozíčkářů. Dispečink dopravy je v provozu pouze v pracovní době, jinak probíhají objednávky po internetu. Objednat transport může pouze lékař na základě čísla své licence. V noční době již nejsou v provozu ani "převozové" vozy, v případě výjimečné potřeby přepravit pacienta po ošetření z nemocnice domů zaskakují posádky záchranné služby.

Zejména v odlehlejších oblastech spolupracuje záchranka s velkým množstvím dobrovolných "first responderů". Na základě dohody mezi příslušnou komunitou a záchrannou službou "vkládá" záchranka do systému výcvik first respondera a spojovací prostředky (pager a vysílačku), zatímco komunita v případě zásahu platí případné náklady (odměna, doprava atd.). First repondeři využívají svoje vlastní dopravní prostředky a  jsou vybavení základními pomůckami a především defibrilátorem, někteří z nich i oxybagem a odsávačkou. Dispečink je využívá všude tam, kam  to mají posádky daleko a first respondeři mohou i při své výbavě být užiteční: zejména jde o indikace typu "bezvědomí", "bolesti na hrudi", "dušnost" apod. Naopak zpravidla nejsou posíláni k  traumatologickým příhodám - dopravním nehodám apod., neboť tyto zásahy představují pro neprofesionála přliš velké riziko. 

______________________  (c) dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz ______________________